Katastrofický velkofilm 2012 o konci světa vyvolal před lety vlnu skutečné paniky a mezinárodních skandálů, které sahaly od vědeckých laboratoří až k diktátorským režimům. Režisér Roland Emmerich balancoval na hraně života a smrti, když uvažoval o zničení nejposvátnějších míst světa. Diváci v kinech sice žasli nad destrukcí, ale málokdo tušil, jaké bizarní zákulisní hry a omyly tento miliardový projekt doprovázely.
Nejhloupější film historie
Americká vesmírná agentura NASA se k tomuto dílu vyjádřila s nevídanou ostrostí a označila jej za vědecky nejabsurdnější vědeckofantastický snímek všech dob. Odborníci byli natolik zavaleni dotazy od smrtelně vyděšených lidí, že museli narychlo zřídit speciální webovou stránku pro uvádění faktů na pravou míru. Na tomto portálu trpělivě vysvětlovali, že fiktivní mutující neutrina jsou z fyzikálního hlediska naprostý nesmysl bez reálného základu. Agentura se snažila uklidnit veřejnost a vyvrátit mýty o konci světa, které filmová produkce tak úspěšně šířila mezi masami.
Proroctví zničeného obra
Postava Jurije Karpova ve filmu hrdě ukazuje na kolosální letadlo Antonov 225 Mrija a označuje ho za ruského obra. Skutečnost je však taková, že se jednalo o unikátní ukrajinský stroj a jediný exemplář svého druhu na celé planetě. Tento technický zázrak byl naneštěstí v roce 2022 skutečně zničen během ruské invaze na Ukrajinu, což dává filmové scéně trpkou příchuť. Diváci tak dnes sledují trosky stroje, který již v reálném světě neexistuje a stal se obětí skutečného válečného konfliktu.
Filmaři se dopustili také značně kuriózního přešlapu v souvislosti s postavou slavného vědce Alberta Einsteina. Snímek se odvolává na teorii Charlese Hapgooda o posunu zemské kůry a nepravdivě tvrdí, že ji tento génius plně podpořil. Einstein sice k Hapgoodově knize skutečně napsal předmluvu, ale s jeho katastrofickými závěry o náhlém pohybu pólů ve skutečnosti zásadně nesouhlasil. Navíc tvůrci ve scénáři uvádějí rok této údajné podpory 1958, což je fyzicky naprosto nemožné vzhledem k vědcovu úmrtí již v roce 1955. Celá tato vědecká konstrukce tak v očích odborníků působí jako diletantství a ukázka ignorování základních historických faktů.
Loterie o holý život
Marketingová kampaň k tomuto snímku zašla tak daleko, že tvůrci vytvořili fiktivní webovou stránku tajemného Institutu pro kontinuitu lidstva. Na tomto portálu se mohli lidé z celého světa registrovat do údajné loterie o záchranná místa na obřích archách. Celá prezentace vypadala natolik realisticky a přesvědčivě, že vyděšení občané začali hromadně bombardovat úřady zoufalými dotazy na blížící se apokalypsu.
Ti nejbohatší vyvolení si pak ve filmovém příběhu museli připravit astronomickou částku ve výši jedné miliardy eur za jedinou jízdenku do bezpečí. Tato závratná suma měla zajistit přežití v luxusu, i když zbytek lidstva čelil naprostému vyhlazení vlnami oceánů.
Strach z rozsudku smrti
Režisér Roland Emmerich původně plánoval do svého digitálního pekla zahrnout i nejposvátnější místo islámu v podobě Mekky. Jeho spoluautor Harald Kloser ho však včas varoval před reálnou hrozbou v podobě fatvy, což představuje náboženský rozsudek smrti. Kvůli těmto obavám se filmaři nakonec rozhodli ušetřit posvátnou Ka’bu a raději se soustředili na velkolepé zničení Vatikánu.
Podobný osud potkal také slavnou sochu Krista Spasitele v Riu, která se před zraky diváků shromážděných v kinech zhroutila do hlubin. Tvůrci se tak raději vyhnuli náboženskému konfliktu, který by mohl mít pro jejich osobní bezpečí fatální následky.
V době, kdy v arabském světě zavládl relativní klid, v Severní Koreji vyvolal snímek absolutní nepříčetnost u tamních vládců. Rok 2012 se totiž shodoval se stým výročím narození zakladatele státu Kim Ir sena a měl být oslavou velké velmoci. Film o totální zkáze světa byl vnímán jako nepřípustná urážka národní hrdosti a vedl k okamžitému zákazu distribuce. Lidé byli v této zemi údajně dokonce zatýkáni jen za to, že u nich policie objevila nelegální pirátské kopie na discích.
Mokré peklo v ateliérech
Herečka Thandiwe Newton vzpomínala na natáčení scén uvnitř archy jako na nekončící fyzické utrpení plné ledové vody. Herci trávili celé dlouhé dny promočení na kost v obřích nádržích, které štáb neustále doplňoval čerstvými litry tekutiny.
Tato náročná produkce se spoléhala především na digitální kouzla, což platí zejména pro ikonickou scénu destrukce Los Angeles. V tomto záběru jsou skuteční pouze herci uvnitř limuzíny, protože veškeré mrakodrapy a praskající silnice vytvořili počítačoví grafici. Režisér nezapomněl ani na svůj typický rukopis a nechal uprostřed vší té zkázy zázračně přežít malého psa jménem Caesar.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek 2012 můžete zhlédnout v sobotu 28. března na stanici Nova od 16:15.
