Kriminalisté Tůma a Líbal řeší vraždu v atraktivním prostředí filmařů a manekýnek. Vyšetřování zločinu odkrývá pochybné kšefty i pečlivě budovaná alibi. Zákulisí slavného filmu Alibi na vodě skrývá cenzuru hlavy státu, zeměpisné nesmysly a technické kuriozity.
Zásah z nejvyšších míst
Děj snímku diváky zavádí do světa modelingu a odvážných fotografií. Pikantní snímky obstaral dlouholetý pedagog pražské filmové akademie Zdeněk Virt. Tvůrci natočili i několik velmi otevřených scén a snímek měl nabídnout dospělému publiku odvážnou podívanou.
Tento záměr narazil na tvrdý odpor tehdejší politické garnitury. Do finálního sestřihu osobně zasáhl prezident republiky Antonín Novotný a nařídil kompletní odstranění lechtivých pasáží. Závěrečná podoba díla prošla cenzurou a nadobro ztratila původní syrovost. Zmatečně působí také samotný závěr filmu, obstaral ho totiž skutečný vyšetřovatel Karel Kalivoda. Odborný poradce si vymínil zařazení absurdní scény jako demonstraci hrubě zkresleného zobrazování práce bezpečnostních složek.
Reklama na přehradu
Značná část děje se odehrává na vodní hladině a filmaři šikovně využili tehdejší obrovskou novinku. Štáb vyrazil do exteriérů krátce po napuštění Orlické přehrady a filmové záběry fungovaly jako pozvánka na letní dovolenou v této rekreační oblasti. Středobod zápletky v podobě potopeného hausbótu představuje vynalézavou technickou skládačku. Vrchní část plavidla vznikla za pomoci karoserie z autobusu Škoda, rekvizitáři tak naprosto dokonale zrecyklovali dostupný dopravní prostředek. Během pátracích scén kamera postupně zabírá hrad Zvíkov a majestátní Žďákovský most.
Technické a logické lapsy
Natáčení na otevřené vodní ploše přineslo filmařům problémy s návazností záběrů. Během pátrání se neustále mění síla větru a plachetnice v pozadí střídají splihlé plachty s divokou jízdou po vlnách. Zeměpisná orientace dostává podobně těžké rány. Detektivové vyrazí od zámku Orlík proti proudu řeky Vltavy a následně se v dalším střihu nepochopitelně ocitnou u hlavní hráze v naprosto opačném směru.
Divákům neunikly ani technické omyly. Rybář Lebeda je Tůmou označen za hluchoněmého korunního svědka, postava ovšem zcela zřetelně mluví a autoři scénáře si spletli základní lékařské pojmy – Lebeda je hluchý. Při opakované prohlídce vytaženého hausbótu si vyšetřovatelé suverénně pouštějí magnetofon, ten přitom ležel potopený na dně studené přehrady. Vyprošťovací prám navíc čeká v pozadí scény dávno předtím, než po hausbótu vůbec začne někdo pátrat.
Kuriózní prohřešky pronikly také do interiérových záběrů a městských scén. Zkušený major Tůma v holičství zázračně mění množství bílé pěny na své tváři v závislosti na střihu kamery. Závěr na loretánském nádvoří doplňuje popletené policejní hlášení do vysílačky. Mluvené slovo situuje zátah do pražských Nuslí a zmateně zmiňuje zcela neexistující vlakové nádraží.
Neviditelné hudební pojítko
Hudební doprovod elegantně propojuje atmosféru aktuálního případu s dřívější kauzou. Během nočního výslechu zní na pozadí povědomá melodie s názvem Černý stín v bílé tváři. Stejný motiv zazněl již v předchozím úspěšném snímku Kde alibi nestačí. Režisér tímto krokem vytvořil plynulý přechod mezi oběma spisy a bezpečně udržel ucelený styl oblíbené filmové série.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek Alibi na vodě můžete zhlédnout na ČT1 v sobotu 7. března od 14:45.
