Zdeněk Pohlreich se tentokrát vydává s Ano, šéfe! na pomoc podniku s latinskoamerickou tematikou. V plzeňské restauraci Pancho’s narazí na personál, který touží po modernizaci, trápí se ovšem s průměrnými výsledky. Zázemí i samotné vedení podniku ukrývají mnohá překvapení, se kterými se bude muset televizní štáb pořádně popasovat.
Mexické chutě na plzeňských Slovanech
Cílem další záchranné mise se stal podnik, kterému se podle dostupných informací momentálně příliš nedaří. „Jak pozorný divák zjistil, blížíme se do mexické restaurace na plzeňských Slovanech, takže jsem zvědavý, co nás tam čeká,“ uvedl Zdeněk Pohlreich na začátku sedmého Ano, šéfe!. Uvnitř ho přivítal manažer a kuchař Petr Ivanič. V podniku působí už jedenáctým rokem a má na starosti kompletně celý jeho chod. Dále vysvětlil, že se pohybuje přesně tam, kde je zrovna potřeba, ať už přímo u sporáku, nebo venku mezi hosty.
O samotnou přípravu pokrmů se stará kuchař Kristián, který pochází až z daleké Kolumbie. „Jsem šťastný, že tu mohu být,“ usmíval se rodilý Jihoameričan. Ivanič cítí velkou potřebu posunout mexickou gastronomii na vyšší úroveň a celý dosavadní koncept výrazně zmodernizovat.
Bohaté dekorace a rychlá obsluha
Při prvním pohledu na interiér televizní hostitel okamžitě zhodnotil, že prostory už pamatují mnohem lepší časy. „Co tomu chybí na vkusu, nechybí na dekoracích,“ podotkl pobaveně při prohlížení nástěnné výzdoby. Vzápětí dodal, že samotné jídlo může být dobré a velmi rád se nechá překvapit. K zevrubné ochutnávce si vybral quesadillu s kuřecím masem, grilovaný kaktus a klasickou hamburgesu.
Během čekání na objednávku ocenil svižné tempo personálu. „Nějaká rychlovka,“ pochvaloval si rychlost dodání jídla na stůl. První vizuální dojem z přinesených pokrmů hodnotil poměrně smířlivě. „Vypadá to podle očekávání, není to divné, ale ochutnáme a uvidíme.“
Ostrá kritika a chybějící autenticita
Samotná degustace už tak pozitivní ohlasy nepřinesla a přišlo tvrdé vystřízlivění. „Je to hodně teatrální, ale bez chuti. Vypadá to, jako by to v kuchyni už nějakou chvilku sedělo,“ zhodnotil donesené porce. Během konzumace upozornil na použití předvařených a marinovaných papriček jalapenos. Místo nich by na talíři preferoval mnohem čerstvější suroviny.
„Co jsem si to tedy objednal? Pořád se mi zdá, že jím dokola to samé. Autenticitu to tedy nemá ani náhodou,“ pokračoval v nekompromisním hodnocení. Závěrečný verdikt přinesl obrovské zklamání. „S bolševickou otevřeností musím říci, že mi to nechutná. Výhodou stáří je, že už víš, co nechceš. A tohle nechci,“ uzavřel degustaci s naprostou přímostí.
Tlak v kuchyni a absence majitelky
Komunikace se zaměstnanci probíhala po celou dobu natáčení velmi specificky. „Každopádně, jste tady zajímavá parta. Pracovat pomocí překladatele,“ poznamenal zkušený kulinář směrem k mezinárodnímu týmu.
Na konci prvního dne se snažil osazenstvo přimět k hlubšímu zamyšlení nad celkovým stavem podniku. „Potvrzuji, že umíte dělat rychle, ale kladu si otázku, jestli umíte dělat dobře. Odpovězte si na otázku, jestli se vám ta restaurace líbí, když sem přijdete zvenku. Nikdo nechce chodit do utrápené restaurace,“ shrnul své nejsilnější dojmy.
Na vedoucího směny následně dolehla tíha celé situace a neubránil se velmi silným emocím. Pohlreich ovšem jeho nečekanou reakci vnímal veskrze pozitivně. „Sice se zhroutil, ale budeme to muset uválčit. Dobrý znamení je, že ho to vzalo, to je totiž signál, že s tím chce něco dělat.“ Trápící se tým navíc musel neustále čelit problému s chybějícím vedením celého podniku.
Televizní šéfkuchař si proto vyžádal osobní setkání s majitelkou a položil jí zcela přímý dotaz. „Vy jako majitelka restaurace se o ni nestaráte, jaký to má důvod?“ zeptal se překvapené ženy. Jakou odpověď dostal? A podaří se mu něco změnit?
Pořad Ano, šéfe! sledujte každý čtvrtek na Primě a s předstihem na prima+.
