Už ve čtvrtek uvede Prima jubilejní stý díl Ano, šéfe. Zdeněk Pohlreich (67) se tentokrát vydá do Dolní Moravy a hned od prvních minut je jasné, že majitele restaurace nečeká pochvala. Na stole přistane pstruh z mrazáku, maso, které se nedá jíst, a hlášky, na které diváci čekali celý podzim.
Na oko plná hospoda, uvnitř prázdno
Restaurace Na Čertovce působí zvenku lákavě. Parkoviště narvané auty, kolem proudí turisté, cyklisté i rodiny s dětmi. Jenže za dveřmi už atmosféra tak přívětivá není. „Tohle jsem nečekal, vždycky, když jsem v hospodě, kde visí zvířecí kůže, tak se mi zvedá žaludek. Tohle není interiér, o kterém by se dalo říct, že je zastaralý. On je prostě starý,“ poznamená šéf hned po příchodu.
Objednávky jídel předem pak působí spíš jako výlet zpátky do devadesátých let. „Je to tak rok 1995. Nějak se nám tu ztratil letopočet,“ glosuje Pohlreich.
Maggi v polévce a pstruh z mrazáku
Když přijde na ochutnávání, dostává divák přesně to, co od Ano, šéfe očekává. Ironické poznámky a upřímné hodnocení bez servítků. Polévka s Maggi, toast bez másla a kotleta utopená v hnědé omáčce šéfa nepřesvědčí. „Salátek je taky povedený. Se sladkým jogurtem. Nebo je to Pribináček?“ ,utrousí.
Pak dorazí ryba. „Jsem si říkal, dám si čerstvého pstruha. Ten si zaplaval tak v mrazáku maximálně,“ říká Pohlreich a v tu chvíli už je jasné, že se jubilejní díl zapíše mezi ty památné. Vrchol přijde s hlavním chodem. „To maso je prostě nepoživatelné. To se nedá sežrat. Tady je to zamíchané s nějakou hnědkou. To je peklo.“
Kdo to celé řídí?
Během natáčení se šéf ptá, kdo je za to všechno zodpovědný. „Jídlo na vyliž pr*el, někomu ale tenhle barák patří a já se s ním chci potkat. To zasluhuje pořádné vysvětlení,“ říká směrem k neviditelnému majiteli.
Ukáže se, že podnik vede David, který kromě Čertovky obsluhuje i další byznys. Kuchyně podle něj nevydělává a on nemá čas jí věnovat potřebnou energii. Otázkou tedy je, nakolik si vezme Pohlreichova doporučení k srdci. Jedno je však jisté. Ano, šéfe ani po stovce dílů neztrácí ostrost a Zdeněk Pohlreich zůstává věrný svému stylu, který diváci milují.
Zdroje: autorský text, Prima, Ano Šéfe,
