Televizní adaptace literární klasiky Babička z roku 1971 platí dodnes za výjimečný divácký zážitek plný silných emocí. Režisér Antonín Moskalyk natočil ve skutečných kulisách Ratibořického údolí nezapomenutelný příběh s Jarmilou Kurandovou v hlavní roli. Poetičnost celého snímku doplňuje podmanivá hudba Luboše Fišera. Pozadí vzniku této milované klasiky ovšem provázely nečekané komplikace se silným moravským přízvukem i tvrdé zásahy komunistické cenzury do oficiálního seznamu tvůrců.
Těžké hledání a skutečné slzy
Asistenti režie dostali nesmírně složitý úkol najít naprosto ideální představitelku pro ústřední dívčí postavu. Filmový štáb usilovně pátral po základních školách napříč celou republikou a detailně mapoval dostupné umělecké kroužky i divadelní soubory. Dlouhé castingy nakonec vynesly na výsluní tehdy sedmnáctiletou Libuši Šafránkovou. Nadaná dívka si stejnou roli navíc vyzkoušela ještě před filmovým natáčením na prknech brněnského Mahenova divadla.
Samotná realizace projektu paradoxně odstartovala tou vůbec nejsmutnější scénou z celého příběhu. Šafránková hned na úvod natáčela závěrečné loučení se včelami po babiččině smrti a do svého hereckého výkonu vložila naprosto upřímný pláč. Autentická bolest mladé debutantky dojala všechny přítomné k obrovským emocím. U vytržení zůstal i samotný hlavní tvůrce, ten v úžasu nad dokonalým záběrem úplně opomněl vydat kameramanovi pokyn k zastavení záznamu.
Zajímavá souhra náhod propojila tuto životní roli s budoucí hvězdnou kariérou oblíbené herečky. Filmová Barunka ve scénáři prosí o vyprávění pohádky o Popelce. Šafránková následně o pouhé dva roky později ztvárnila tuto ikonickou princeznu ve slavném koprodukčním snímku a zajistila si tak trvalé místo na stříbrném plátně.
Mýtus o šlechetné kněžně
Literární předloha i samotný snímek přistupují k reálné historii s obrovskou dávkou umělecké licence. Skutečným předobrazem paní kněžny byla vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská. Tato šlechtična patřila v reálném životě k ženám milujícím vysokou společnost a udržovala úzké kontakty s významnými dobovými osobnostmi. Ve skutečnosti představovala naprostý opak zidealizované postavy pečující primárně o blaho svých poddaných.
Zcela odlišný osud potkal i reálný předobraz bláznivé Viktorky. Skutečná Viktorie Židová se dožila pokročilého stáří a skonala na celkovou sešlost věkem ve své rodné Červené Hoře v roce 1868. Místní obyvatelé ji následně pohřbili na tehdejším kosteleckém hřbitově do prostého společného hrobu pro chudé.
Brněnský přízvuk a rodinné vazby
Výrazné komplikace provázely některé dětské představitele ve vedlejších rolích. Dvanáctiletý Erik Pardus měl podle scénáře pronést jednu jedinou kratší větu. Mladý herec ovšem na place předvedl mimořádně silný brněnský přízvuk a režisér okamžitě vyhlásil půlhodinovou přestávku. Moskalyk nařídil asistentům bleskovou nápravu a vyžadoval pro natáčení precizní spisovnou výslovnost.
Vynucený trénink správné mluvy se ovšem minul účinkem. Ani opakovaná klapka nepřinesla požadovaný výsledek a jihomoravský dialekt z chlapcova projevu nadále zřetelně vyčníval. Zkušený tvůrce situaci nakonec vzdal a rovnou se smířil s myšlenkou o brněnských kořenech samotné babičky. Do výrobního procesu výrazně zasáhly i osobní vztahy, Moskalyk bez váhání obsadil do postavy mlynářovy dcery Mančinky svou vlastní dceru Pavlínu.
Zákaz jména na plátně
Východočeské lokace Nového Města nad Metují, Opočna a Jaroměře posloužily filmařům k vytvoření naprosto dokonalé iluze venkovského života devatenáctého století. Do finální podoby díla nicméně tvrdě zasáhla probíhající normalizace. Komunistická moc nekompromisně zakázala uvedení jména spoluautora scénáře Františka Pavlíčka v úvodních titulcích. Diváci dlouhé roky sledovali oblíbený příběh bez sebemenšího tušení o pravé identitě člověka odpovědného za skvěle napsané dialogy.
Ústřední hvězda Jarmila Kurandová naopak zažívala profesní vrchol a postavu staré ženy ztvárnila během krátké doby před kamerou, na divadelních prknech i v rozhlasovém vysílání.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek Babička můžete zhlédnout na ČT1 v neděli 5. dubna od 14:40.
