Český kriminální snímek Bolero převádí na stříbrné plátno jeden z nejtemnějších zločinů tuzemské historie. Režisér F. A. Brabec zasadil děsivou událost ze sedmdesátých let do prostředí současné Prahy. Příběh unesené a zavražděné vysokoškolačky i následná snaha vlivných rodin o zametení stop nabízí hutnou podívanou plnou hereckých hvězd.
Filmový děj sleduje osud studentky prvního ročníku, kterou skupina mladíků unese z vysokoškolského klubu a znásilní ji. Oběť odmítá o svém ponížení mlčet a útočníci se ji rozhodnou definitivně umlčet. Násilníci o jejím konci cynicky rozhodnou pomocí losu přímo v její přítomnosti. Nad ránem ji následně odvezou k řece a utopí.
Tvůrci ve scénáři obalili hrůzný čin do komplikované sítě lží a intrik. Útočníci si s odstupem času založí vlastní rodiny, změní svou identitu a získají pocit absolutní nedotknutelnosti. Policie totiž přes intenzivní snahu objeví klíčovou stopu vedoucí k účastníkům osudné noci až po dlouhých letech.
Zásadní roli v utajení mezitím hrají jejich filmoví rodiče, vedeni fanatickou snahou ochránit své potomky, společenské postavení a dobrou pověst za každou cenu. Jeden z otců sice syna zpočátku usvědčí na základě nalezených indicií, obratem mu ale aktivně pomůže zničit veškeré kompromitující materiály. Vrazi si tak ve vlastním pokřiveném svědomí udělají z oběti hlavního viníka celé tragédie a přeživší svědky nevybíravě zastraší.
Rodinné klany před kamerou
Zkušený režisér a kameraman F. A. Brabec, který v minulosti zaznamenal obrovský divácký úspěch se zpracováním klasické Kytice, do snímku obsadil výrazné osobnosti českého filmu. Vyšetřování zločinu vede kriminalista v podání Martina Stropnického a velký prostor dostal také excelující Jiří Bartoška. Zajímavou dynamiku vnáší do fiktivního příběhu reálné příbuzenské vazby obsazených herců. Bolek Polívka a Alois Švehlík ztvárnili před kamerou otce svých vlastních dětí, na place se tak pracovně potkali s Annou Polívkovou a Davidem Švehlíkem.
Pozoruhodný návrat do minulosti prožili herci Vlastimil Harapes a Marta Vančurová. Zkušení umělci si zopakovali manželský svazek z filmu Den pro mou lásku z roku 1976 a oba navíc ve filmovém příběhu opět tragicky přicházejí o dceru. Pro Vlastimila Harapese představuje tento projekt naprostou výjimku, režie ponechala v postprodukci jeho skutečný hlas a odmítla klasické předabování jiným kolegou.
Stíny skutečného zločinu
Zatímco se film odehrává v moderní Praze, děsivá zápletka zcela otevřeně vychází z reálné slovenské tragédie. Její obětí se v létě roku 1976 stala Ľudmila Cervanová. Zločin z dob hluboké totality zahrnoval pachatele i zavražděnou studentku výhradně ze slovenského území. Brutální čin a následné neuvěřitelně vleklé soudní procesy rezonují společností celá desetiletí, podrobně je zmapoval i oceňovaný dokument Kauza Cervanová z roku 2013.
Během práce na hrané adaptaci navíc celý štáb zažil naprosto absurdní moment. Přímo na místo natáčení se přijeli osobně podívat skuteční muži, kteří figurovali v případu jako hlavní podezřelí. Reálný svět obžalovaných se v tu chvíli napřímo setkal s filmovou produkcí. Premiéře předcházel i soud a snímek šel do kin s tím, že je pouze motivovaný skutečným zločinem.
Pražské kulisy a orlická chata
Při tvorbě moderního vizuálu rozložila produkce svou techniku na mnoha místech české metropole a v jejím blízkém okolí. Štáb pracoval v areálu Výzkumného ústavu vodohospodářského na Císařském ostrově, v Průmyslovém paláci a v ulicích Nuslí, Vršovic, Břevnova či Vinohrad. Útočiště vlivného otce Aksmana filmaři situovali do honosné rezidence ve Vonoklasech u Prahy, jeho chatu pak diváci bezpečně poznají u nádrže Orlík v obci Bohostice.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek Bolero můžete zhlédnout na ČT1 v úterý 24. března od 22:15.
