Snímek Bony a klid představuje syrový pohled do tehdejšího pražského podsvětí a suverénně boří dobové mýty o spořádané socialistické společnosti. Scenárista Radek John čerpal inspiraci z reálných příběhů temných ulic a přetavil je do drsného vyprávění o překupnících s valutami, kterým se v běžné řeči říkalo veksláci. Historické dílo z konce osmdesátých let narazilo na tvrdou cenzuru státního aparátu. Nakonec si ovšem cestu k masovému publiku našlo přes zcela absurdní pirátskou kopii.
Z trezoru rovnou na černý trh
Režim film po dokončení okamžitě zakázal a nařídil jeho převoz přímo do střeženého trezoru. Jeden z tehdejších překupníků ovšem pohotově uplatil řidiče převážejícího zapečetěnou kopii, nechal dílo tajně promítnout v kině a z potemnělého hlediště ho nahrál na videokameru.
Vznikla tak historicky první československá pirátská nahrávka, za kterou nadšení diváci na černém trhu ochotně platili astronomických pět set korun. Komunističtí cenzoři nakonec kapitulovali před masivním nelegálním šířením videokazet po celé republice a raději pustili snímek do oficiální kinodistribuce.
Natáčení probíhalo pod permanentním dohledem agentů Státní bezpečnosti, kteří chodili kontrolovat každý krok filmového štábu. Režisér Vít Olmer čelil neustálým výhrůžkám vyhazovem z Barrandova a hrozilo mu dokonce vězení za údajnou urážku státních symbolů.
Absurditu tehdejší situace přesně dokresluje osud scenáristy Radka Johna. Ten v té době pobíral redaktorský plat osmnáct set korun a od skutečných veksláků v terénu sklízel za svůj ubohý příjem jen otevřený posměch. Paradoxně to byli právě tito pouliční překupníci s bony, takzvanými odběrnými poukazy pro nákup v Tuzexu, kdo na nelegálním prodeji filmu vydělal obrovské peníze.
Zahraniční hvězdy za pár korun
Hudební skladatel Ondřej Soukup vstoupil do projektu v době, kdy Prahou dávno kolovaly zmíněné pirátské kopie. Tvůrce hudby trval na anglických textech a díky kontaktům v západním Německu získal za honorář tři tisíce korun americké interprety.
Mezi najatými zpěváky figuroval i Charles Shaw, pozdější utajený hlas celosvětově slavného dua Milli Vanilli. Výraznou stopu zanechala ve snímku britská kapela Frankie Goes to Hollywood s písní Relax. Skladba měla ve své domovině absolutní zákaz vysílání na rozhlasové stanici BBC kvůli se*uálnímu podtextu, ve filmu ovšem s plnou parádou zazní celkem šestatřicetkrát.
Mistr zvuku Jiří Moudrý navíc z technického nedopatření spustil jednu píseň rovnou na plnou hlasitost bez plynulého nájezdu a Soukup tento omyl vehementně prosadil do finálního sestřihu.
Trest za nemravnost a nedostupný luxus
Filmoví tvůrci tvrdě narazili u schvalovacích komisí kvůli na svou dobu velmi odvážným pasážím. Kritik deníku Rudé právo Jan Kliment vztekle označil Víta Olmera za por**grafického režiséra a následoval přísný finanční postih v podobě citelně sníženého platu. Scénu divokého skupinového se*u v luxusním bytě přitom štáb natáčel s najatými herečkami, které do sebe před ostrou klapkou pro odbourání studu nalily obrovské množství vodky.
Účast na těchto lechtivých momentech zcela minula představitele kapsáře Bíny. Herec Roman Skamene si na tento fakt režisérovi v nadsázce postěžoval, vyslechl si ovšem pouze rázné odmítnutí s odůvodněním naprosté nevhodnosti takových scén pro malé děti. Skamene přesto tuto roli s anglickou plackou s nápisem Nesahej na mě pevně připíchnutou na bundě považuje za svůj vůbec nejoblíbenější herecký úkol.
Symbolem neomezeného bohatství podsvětí se ve snímku stal luxusní západoněmecký Mercedes s dobovým optickým tuningem. Tento konkrétní vůz stál v sousedním státě v přepočtu téměř čtyřicet tisíc marek a běžný československý pracující by na něj šetřil přes sto padesát měsíců. Ikonická scéna nečekané výměny starého trabantu právě za toto vysněné vozidlo přitom vůbec nevycházela ze scénáře a vznikla přímo na místě jako čirá improvizace.
Smutný konec za kamerou
Realizace snímku v temných ulicích Radotína, Malé Strany a Holešovic si vybrala mimořádně krutou daň v samotném štábu. Hlavní kameraman filmu Ota Kopřiva uprostřed složitého pracovního procesu zemřel a těžké řemeslo musel na poslední chvíli převzít kolega Jan Malíř. Tento náhradník úspěšně dotáhl do konce několik závěrečných obrazů legendárního díla, které svým názvem odkazuje na proslulou americkou lupičskou dvojici Bonnie a Clyde a které si dodnes udržuje masivní popularitu i v romské komunitě.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek Bony a klid můžete zhlédnout na FILM+ v sobotu 4. dubna od 23:25.
