Česká televize opět do hlavního vysílacího času vrátila jeden ze svých nejúspěšnějších projektů. Četnické humoresky vysílá každé úterý ve 21:05 a diváci se mohou opět ponořit do nostalgické atmosféry první republiky. Za úsměvnými příběhy a elegancí uniforem se však skrývala drsná realita, kterou seriál často jen lehce naznačil. Skuteční četníci neřešili jen zloděje slepic, ale bojovali s dluhy, nešťastnými láskami a obrovským psychickým tlakem, který desítky z nich dovedl až k dobrovolnému odchodu ze světa.
Krutá daň za uniformu
Zatímco na obrazovce vidíme četníky často u piva nebo při kulečníku, jejich reálný život byl svázán tvrdou disciplínou a existenční nejistotou. Michal Dlouhý, duchovní otec celého projektu a odborník na historii četnictva, odhalil v archivech mrazivá čísla. Během pouhých dvaceti let existence Československé republiky spáchalo sebevraždu sto četníků. Důvodem podle historiků nebyla šikana, ale spíše výběr jedinců, kteří psychicky náročnou službu nezvládli, případně se zadlužili nebo neunesli nešťastnou lásku.
Život v kasárnách navíc nebyl žádný luxus. Četníci žili doslova z toho, na co se mezi sebou složili, a jejich strava byla nízkonákladová. Systém hodnocení byl neúprosný. Každý četník se musel ze služby vracet s takzvaným „erfolgem“, tedy úspěchem. Velitelé tyto úspěchy pečlivě evidovali a porovnávali. Tento tlak na výkon nutil muže zákona k nulové toleranci i u drobných prohřešků, jako byl neosvětlený povoz nebo chybějící cedulka se jménem majitele.
Trojanův dědeček a tajemství rukávů
Jednou z nejvýraznějších tváří seriálu je bezesporu Ivan Trojan v roli štábního strážmistra Bedřicha Jarého. Málokdo tuší, že toto jméno není náhodné. Postava byla pojmenována po skutečném četníkovi Vladislavu Richardu Jarém, který sloužil na pátračce v Hradci Králové. Pro Ivana Trojana měla role i hluboký osobní rozměr. Herec se v jednom z rozhovorů svěřil, že jeho vlastní dědeček prožil část života jako četník, což ho s postavou propojilo více než jen scénář.
Pozornému divákovi by neměly uniknout ani detaily na kostýmech, které přesně odpovídají dobovým předpisům. Například červené „frčky“ na rukávu uniformy velitele Arazíma nejsou jen ozdobou. Připomínají hodnosti britské či americké armády a za první republiky označovaly bývalého příslušníka legií. Počet proužků přesně odpovídal počtu let, která dotyčný v legiích odsloužil. Právě proto se bývalí legionáři mezi sebou oslovovali „bratře“ a tykali si bez ohledu na aktuální hodnost.
Dvojrole a atmosféra kláštera
Seriál je plný drobných kuriozit, které se projeví až při opakovaném sledování. Herec Martin Trnavský si například zahrál hned dvě naprosto odlišné postavy. Zatímco v epizodě Lázeňské intermezzo se objevil jako neškodný fotograf, v díle Ochotníci se vrátil jako chladnokrevný vrah taxikářů. Podobnou „recyklací“ prošel i Václav Svoboda, který se mihl jako lékař v sanitce, aby se později vrátil jako šéfkuchař Tumpach.
Tvůrci si dali záležet na výběru lokací, které dodávají příběhům neopakovatelnou patinu. Napínavá scéna, kde se postava Buchmana skrývá v ruinách kostela, se natáčela v mystickém prostředí kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích. Propojení s realitou bylo silné i v případě Arazímovy cesty na Podkarpatskou Rus. Nádraží v ukrajinském Chustu si „zahrálo“ nádraží Hlubočky v Nízkém Jeseníku.
Definitivní konec přišel s Heydrichem
Ačkoliv v seriálu sledujeme osudy četníků s úsměvem, jejich skutečný konec byl tragický a definitivní. Historie četnických pátracích stanic se uzavřela přesně 30. září 1942. K tomuto datu je zrušili němečtí okupanti v přímé reakci na atentát na Reinharda Heydricha.
Němci následně vytvořili motorizované čety, které už nesloužily k ochraně občanů, ale k pronásledování uprchlých vězňů, parašutistů a partyzánů. Michal Dlouhý přiznal, že tvůrci uvažovali i o čtvrté řadě, ale nakonec se rozhodli v nejlepším přestat. Pokračování v temných dobách protektorátu by už zkrátka nebylo onou laskavou humoreskou, kterou diváci milují.
Zloděj s horkým klackem a rodinné klany
Scenáristé si případy nevymýšleli od stolu, ale čerpali z dobových spisů. Jednou z nejoblíbenějších „perliček“ je metoda zloděje slepic, která se objevila i v seriálu. Pachatel si nahřál nad ohněm klacek a strčil ho do kurníku. Spící slepice ucítily teplo, bez hlesu sestoupily a zloděj je mohl pochytat, aniž by vyvolal poplach.
Natáčení se stalo specifickým i pro známé rodinné klany. Režisér Antonín Moskalyk do seriálu angažoval i rodinnou fenku Kikinu a svou dceru Pavlínu, která nakonec musela převzít tu nejtěžší roli. Když totiž její otec v roce 2006 během natáčení třetí série podlehl rakovině, chopila se režisérské taktovky a celou četnickou epopej za něj dokončila.
Podobně se na place sešel Petr Kostka se svou manželkou Carmen Mayerovou a dcerou Terezou Kostkovou, pro kterou byla role Amálie filmovým debutem. Méně štěstí měli představitelé psa Arga, vystřídali se tři. První podlehl rakovině, druhého ranila mrtvice a třetí se musel vycvičit za šibeniční tři týdny.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
