V psychologickém dramatu Dým bramborové natě z roku 1976 ztvárnil hlavní roli Rudolf Hrušínský. Zkušený herecký bard musel ale na příkaz tehdejšího vedení studia potupně absolvovat kamerové zkoušky. Režisér František Vláčil si ho totiž do filmu vyvzdoroval po jeho několikaletém nuceném zákazu činnosti.
Zkušený pražský lékař nastupuje na venkov
Stárnoucí doktor Meluzin v podání Rudolfa Hrušínského se na švýcarském letišti rozchází se svou ženou Emou a vrací se sám do vlasti. V obci Větrov přijímá místo obvodního lékaře a doufá, že v kraji svého dětství nalezne ztracený klid. Místní obyvatelé ho zpočátku přijímají s nedůvěrou, první pacient před ním uteče z ordinace a sestra Šimonová těžce nese jeho požadavek na vedení kartotéky. Lékař postupně proniká do osudů vesničanů, ke kterým patří svobodná těhotná Markéta nebo bezdětní manželé Kodetovi. Odhalí neplodnost manžela Petra, který rodinu opustí, a po smrti Markéty ho přesvědčí k návratu a adopci osiřelého dítěte.
Postava unaveného lékaře, který hledá novou životní cestu, do jisté míry odrážela situaci představitele hlavní role. Hrušínský se před kameru postavil po čtyřech letech, od roku 1972 měl z politických důvodů zakázáno filmovat.
Zákaz práce a nátlak na rodinu
Herec se dostal na černou listinu po podpisu prohlášení Dva tisíce slov. Zákaz se dotkl i jeho dvou synů, kterým straničtí funkcionáři navrhovali, aby se přejmenovali a zřekli se své rodiny. Nátlak a s ním spojený nedostatek financí se podepsaly na Hrušínského zdraví. V tomto období překonal čtyři infarkty a zhoršila se mu cukrovka.
Do hlavní role si ho vybral František Vláčil, který podle pamětníků prohlásil, že film natočí buď s ním, nebo vůbec. Hlavní dramaturg Ludvík Toman s obsazením souhlasil, nařídil ale, že Hrušínský musí podstoupit běžné kamerové zkoušky.
Sám režisér Vláčil zažíval podobně složité období, sedm let směl točit pouze dokumentární a krátkometrážní snímky. Dým bramborové natě představoval jeho návrat k celovečerní tvorbě. Za své dílo si z bratislavského festivalu v roce 1977 odvezl zvláštní cenu festivalového výboru za kultivované ztvárnění současné tematiky.
Neznámý autor názvu a úprava knižní předlohy
Snímek vznikl podle románu Doktor Meluzin od Bohumila Říhy z roku 1973. Vláčil se scenáristou Václavem Nývltem pro film využili pouze závěrečnou část této knihy. Na scénáři se podílel také Vladimír Körner. V závěrečných titulcích jeho jméno nefiguruje, vymyslel ale definitivní název celého filmu.
V jedné ze scén, kdy si jde Meluzin prohlédnout svůj pražský byt, zazní na chodbě dobová znělka pořadu Večerníček. Z televizní obrazovky se do filmu přesunul herec Jan Faltýnek. Zahrál si podporučíka Karla Kříže a navázal tak na svou roli strážmistra z komedie Drahé tety a já z roku 1974. Samotný plakát k Dýmu bramborové natě se o rok později objevil v kinech ve filmu Řeknem si to příští léto.
Přestěhovaný most a ordinace na poště
Filmaři natáčeli v Týně nad Vltavou, Holubovské Baště nebo na hřbitově v Albrechticích nad Vltavou. Zdravotní středisko štáb umístil na náměstí v Bechyni. Z budovy se později stala pobočka České pošty, kterou zdobí fasáda s vyobrazením ročních období formou lidských řemesel.
Řidič sanitky Ota v podání Vítězslava Jandáka přejíždí v dešti přes Stádlecký řetězový most přes řeku Lužnici. Jde o poslední empírový řetězový most na českém území, který se na místo nedlouho před natáčením přestěhoval z Vltavy u obce Podolsko. Několik závěrečných záběrů vzniklo v Praze v prostorách dnešního Kojeneckého ústavu u Fakultní Thomayerovy nemocnice.
V československých kinech vidělo snímek do konce roku 1987 více než 158 tisíc diváků.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
