Špionážní thriller Extraktoři se vrací na obrazovky platformy Oneplay s druhou řadou. Operativci Ted a Petr v podání Jakuba Štáfka a Jana Révaie tentokrát čelí dosud nejnáročnějšímu úkolu na Blízkém východě. Únos čtyř českých občanů odstartuje nebezpečnou hru plnou politických intrik. Záchranná mise inspirovaná skutečnými událostmi ukáže odvrácenou tvář fungování tajných služeb.
Únos a válka zpravodajských složek
Záchrana investigativní novinářky, jejího kameramana, právníka obchodníka se zbraněmi a agenta vojenské rozvědky se zpočátku jeví jako standardní operace. Hlavní hrdinové se velmi rychle ocitají v nepřehledné síti zákulisních dohod.
Do celého případu vstupuje otevřená nevraživost mezi civilní rozvědkou a Vojenským zpravodajstvím. Obě složky sice oficiálně chrání zájmy státu, každá ale prosazuje odlišné metody a vlastní skrytou agendu. Rizikové záchranné akce v terénu navíc silně komplikují vyjednávání na nejvyšších úrovních politiky.
Mezinárodní přesah a vysoká cena
Do blízkovýchodního konfliktu se postupně zapojují vysocí političtí hráči i zahraniční agentury v čele s americkou DEA a CIA. Ústřední otázka se tak přesouvá od samotné záchrany unesených Čechů k vysoké osobní a politické ceně za jejich bezpečný návrat. Režie šestidílného dramatu se ujal Jan Pavlacký s bohatými zkušenostmi ze zahraničních projektů pro globální streamovací platformy. Na scénáři s ním úzce spolupracoval investigativní novinář Jaroslav Kmenta.
Náročné natáčení a zničená technika
Realizace špionážního příběhu vyžadovala přesun velkého štábu do autentických lokací v Libanonu, Sýrii, Íránu a Libyi. Herci a tvůrci strávili ve vzduchu stovky hodin a nalétali přes čtvrt milionu kilometrů. Veškerá technika a zbraně putovaly po zemi a samotné hraniční odbavení zabralo vždy celé dny. Před kamerou se vystřídaly desítky vozidel. Speciálně upravený vojenský vůz velitele Hizballáhu se definitivně porouchal přesně ve chvíli padnutí úplně poslední klapky.
Komunikace rukama a syrští uprchlíci
Práce v tureckých obcích podléhala striktním pravidlům a vyjednávání s úřady muselo začít u starosty a následně u hlavy konkrétní rodiny. Filmaři pro zvýšení autenticity obsadili přes dvě stovky místních obyvatel a herců z okolních divadel. Kvůli jazykové bariéře probíhala komunikace na place převážně pomocí gest a pantomimy. Některé scény vznikaly přímo v patnáctikilometrovém syrském uprchlickém táboře i za běžného provozu v rušných ulicích. Pobíhání ozbrojenců místní obyvatele nijak nevyvedlo z míry a brali ho jako zcela běžnou součást odpoledne.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
