Seriál Hříchy pro pátera Knoxe se vrací na obrazovky s ním i jedinečný způsob detektivního vyprávění, v němž autoři záměrně porušují pravidla, na kterých podle pátera Knoxe stojí čistota detektivního žánru. Předlohou byly povídky Josefa Škvoreckého a režie se ujal sám režisér Dušan Klein. Seriál je stále poutavý a šikovně kombinuje detektivní zápletku s poezií a humorem.
Seriál se poprvé vysílal v roce 1992 živě a na konci každé epizody diváci tipovali viníka i porušené pravidlo. Ani herci často nevěděli, jak celá zápletka dopadne, protože režie jim to prozradila až před poslední částí. Při reprízách si diváci mohou užít atmosféru napětí a soustředit se na indicie, které jim autoři nadnesli, a pak si ověřit, zda byli na správné stopě. Hříchy pro pátera Knoxe tak zůstávají klasikou, která baví, nutí k přemýšlení i vzpomínání.
Vznik seriálu, soutěž a živé vysílání
Seriál Hříchy pro pátera Knoxe byl při premiéře koncipován jako živé vysílání. Diváci nejen sledovali jednotlivé příběhy, ale také soutěžili v tom, aby správně určili pachatele a pravidlo, které bylo porušeno. Vylosovaný vítěz tipovací soutěže se pak v dalším díle objevil v nějaké epizodní roli, což dodávalo celému formátu interaktivní náboj a pocit zapojení. Pozdější reprízy tuto soutěžní část neměly, ale možnost ověřit si dedukci v závěru dílu zůstala a pro fanoušky detektivek se stala lákavou výzvou.
Seriál se pak stal základem i pro pokračování nazvané Hříchy pro diváky detektivek, které už ale nebylo vysíláno živě. To potvrzuje, jak experimentální původní formát byl a jak moc se snažil hrát s očekáváním publika. Živé vysílání bylo náročné i pro herce, kteří se museli vypořádat s nečekanými zvraty, improvizacemi a tlakem okamžitého výkonu.
Zajímavosti z natáčení a obsazení
V jedné z epizod seriálu si zahráli skuteční manželé Jan Hrušínský a Miluše Šplechtová, a to v sedmé epizodě nazvané „Ženské za volantem“. Taková vazba mezi herci vnášela do příběhu další vrstvu přirozenosti, která zaujala diváky. Další osobní příběhy ukazují, jak se někdy seriál dotýkal skutečného života. Například herečka Zlata Adamovská musela po jednom díle kvůli vyčerpání dokonce do nemocnice s podezřením na infarkt, což ukazuje, jak náročné natáčení bylo i pro ty zkušejší tváře.
V seriálu si zahrála i Lucie Zedníčková společně se svým otčímem Pavlem Zedníčkem. Souběžně se seriálem vyšlo v roce 1992 i album dvanácti písní Zlaty Adamovské s názvem Písničky pro pátera Knoxe. Původní povídky Josefa Škvoreckého propojovaly svět poručíka Borůvky a Evy Adamové, ale v televizních adaptacích byla tato vazba změněna tak, aby se Borůvka objevil v krimi 60. let a Adamová v krimi 90. let.
Detaily, které vás možná překvapí
Během natáčení vznikaly i kuriózní okamžiky. V jedné epizodě měla Zlata Adamovská pod šaty umístěný přístroj, který měřil zátěž organismu, a lékaři zjistili, že stres herečky byl srovnatelný s osmihodinovou prací horníka.
Režisér Dušan Klein uvedl, že Zlatu Adamovskou obsadil také proto, že měl vůči ní „dluh“. Nadabovala mu totiž tři herečky z jeho filmů (Kdo se bojí, utíká Annu Kazmierczak, Jak básníkům chutná život Evu Vejmělkovou a ve filmu Dobří holubi se vracejí Aliciji Jachiewicz.
Režisér od začátku zvažoval pro roli voayera Luďka Kopřivu, ale byl varován, že herec trpí Parkinsonovou chorobou a přestává si pamatovat. Přesto se do role pustil, ale kvůli životnímu stavu mu herci museli občas napovídat, když se v díle ztratil. I tyto momenty patří k neformálním historkám z natáčení a ukazují, že v seriálu se mísila profesionalita s lidstvím.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst TADY.
Seriá Hříchy pro pátera Knoxe můžete sledovat každou neděli dopoledne na ČT1.
