Romantický snímek Město andělů patří k divácky nejoblíbenějším příběhům konce devadesátých let. Nicolas Cage a Meg Ryan v něm ztvárnili dvojici prožívající silné pouto napříč odlišnými světy. Za vizuálně působivým vyprávěním o věčnosti a lásce se skrývá řada překvapivých produkčních tajemství. Tvůrci museli během natáčení řešit panický strach z výšek i složité optické iluze bez moderních počítačových triků.
Závratě nad propastí a herecký trénink zraku
Nicolas Cage se kvůli roli anděla Setha musel naučit ovládat tělo zcela novým způsobem, jelikož režisér Brad Silberling vyžadoval naprostou absenci mrkání. Herec proto dlouhé týdny trénoval upřený pohled a před kamerou dokázal udržet otevřené oči i několik minut v kuse. „Musel jsem přejít od svých běžných metod neustálých pohybů k naprosté efektivitě a naučit se vnímat svět jako dítě,“ vysvětlil Cage v rozhovoru pro The New York Times. Právě tento deník ale jeho výkon následně ostře zkritizoval s tím, že v tmavém kabátu připomíná spíše sériového vraha.
Kritika ovšem nebyla tou nejtěžší překážkou. Při natáčení scény na ocelové konstrukci mrakodrapu herci skutečně seděli na lešení vysoko nad ulicemi Los Angeles. Cage i jeho kolega Dennis Franz přitom trpí silnými závratěmi. Oba museli na úzké plošině překonat obrovskou paniku z pádu, aby zvládli přirozeně odehrát hlubokou konverzaci o smyslu lidského života.
Složité kamerové triky a neviditelné stopy
Filmaři si dali velkou práci s odlišením lidského a andělského světa. Když se doktorka Maggie dívá doma do zrcadla, anděl stojící po jejím boku nemá žádný odraz. Tento detail se natáčel nadvakrát pomocí speciální technologie, kdy štáb nejprve zabral oba herce společně a následně situaci přesně zopakoval pouze s Meg Ryan. Odborníci pak oba záběry složili dohromady přímo ve studiu, přičemž pozorný divák může zaznamenat drobné nepřesnosti u okrajů hereččiných vlasů.
Detailní pozornost věnoval štáb také chování nebeských bytostí. Během ranních procházek po plážích nezanechávají cizinci v dlouhých kabátech v písku vůbec žádné stopy. Další zvláštností je úplná absence barev, protože nebeské postavy vnímají okolí výhradně černobíle, což tvůrci převzali z původního německého filmu Nebe nad Berlínem. Když hlavní hrdina na konci příběhu padá na zem, divák vidí jeho vzpomínky bez barev a až po dopadu do vody se obloha zbarví do jasně modrého odstínu.
Původní hlavní hvězda a těhotenské břicho
Studio mělo o hlavní mužské roli zpočátku úplně jinou představu. Nešťastně zamilovaného anděla měl totiž původně ztvárnit Johnny Depp, ale nakonec nabídku odmítl a uvolnil místo pro svého hereckého kolegu. Skrze nového hrdinu se do hotového filmu dostalo i velmi osobní cameo, když se v rychlém sledu černobílých vzpomínek objeví těhotenské břicho herečky Elisabeth Shue. Ta s Cagem natáčela o několik let dříve jiný snímek a v době produkce Města andělů skutečně čekala své první dítě.
Příběh ukrývá i drobné literární paralely. Kniha, kterou Seth daruje Maggie, jsou ve skutečnosti vzpomínky Ernesta Hemingwaye na divoké mládí v Paříži. Zajímavá shoda okolností se objevuje také v samotných dialozích mezi hlavními postavami. Krátká slovní výměna o tom, že hrdinové někam pojedou a budou dělat cokoliv, přesně kopíruje text z komedie Dívka z údolí z roku 1983, kde tuto repliku pronášel naprosto stejný herec.
Město místo Berlína a obrovský hudební hit
Zasazení příběhu do prosluněné Kalifornie mělo jasný tvůrčí záměr a scenáristka Dana Stevens přesunula děj z původního deštivého Berlína velmi pragmaticky. V amerických médiích vysvětlovala, že Los Angeles představuje obrovskou směs etnických kultur, díky čemuž se andělé mohli přirozeně pohybovat v rozmanitém davu. Atmosféru města skvěle podtrhl populární hudební doprovod, na kterém se podílela kapela Goo Goo Dolls se svým největším hitem Iris. Zpěváka skupiny k napsání písně silně inspirovala ochota hlavní postavy vzdát se věčnosti kvůli jedinému letmému doteku.
Film Město andělů vysílá Nova Cinema 14. července v 15:45 a v repríze 16. července v 07:00.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
