Šumavské dobrodružství malého Vaška ze snímku Na pytlácké stezce dosud patří k nejoblíbenějším filmům. Druhý díl známé trilogie v režii Václava Gajera se odehrává v kulisách letních prázdnin a nabízí napínavou zápletku v lesích. Volné pokračování příběhu o dědečkovi a jeho vnukovi z roku 1979 provázely komplikace v hraničním pásmu i tlak politického režimu na hlavní představitele.
Dvojité natáčení a dětská svoboda před kamerou
Léto roku 1978 představovalo pro Tomáše Holého neuvěřitelné pracovní nasazení. Mladý herecký talent musel souběžně zvládat role ve dvou svých nejslavnějších projektech. Z placu na Šumavě neustále přebíhal na natáčení komedie Jak dostat tatínka do polepšovny. Obrovské pracovní tempo na něm ovšem nebylo znát a před kamerou zářil naprostou přirozeností. Tomu výrazně napomáhal samotný přístup tvůrců k jeho roli.
Režisér Gajer dopřál dětské hvězdě velkou míru tvůrčí svobody. Po chlapci vůbec nevyžadoval přesné odříkávání předepsaného textu z papíru. Malému herci stačilo pochopit základní smysl každého obrazu a zbytek dialogů tvořil přímo před běžící kamerou zcela podle svého. Jedinečná spontánnost dodala filmu tolik oblíbenou bezprostřední atmosféru a neopakovatelné kouzlo. Pevné spojení si diváci následně oblíbili i ve třetím dílu s názvem Za trnkovým keřem.
Dělník u bagru a neústupný předobraz hajného
Představitel svérázného hajného Straky prožíval v reálném životě mnohem složitější situace než jeho zarytá postava. Slovenský herec Gustáv Valach doplatil na své silné morální zásady a hluboké katolické vyznání. Poté, co se odmítl zhostit role papeže v jednom kontroverzním představení, upadl do nemilosti tehdejší moci. Dostal úplný zákaz herecké práce a musel se neplánovaně živit jako dělník pracující u bagru.
Jeho filmová role stála na velmi pevných reálných základech. Scenárista Josef Pohl se při psaní silně inspiroval jedním skutečným obyvatelem Šumavy, který vykazoval naprosto stejnou míru neústupnosti. Původní předloha se prý dokonce zřekla vlastního synovce z velmi netypického důvodu. Zmíněný mladík po návratu z vojny odmítl práci v lese a stal se vedoucím ve vinárně. Tuto volbu považoval jeho strýc za neodpustitelnou životní zradu a rodinné vazby tím provždy zcela zpřetrhal.
Vojenský dozor a utajené agregáty v lese
Příběh o pražském klukovi utíkajícím před dovolenou u moře v Bulharsku vznikl i z mnohem pragmatičtějších důvodů. Za existencí dalších šumavských dobrodružství stála především velmi lukrativní zakázka přímo ze Západního Německa, kde si předchozí vyprávění získalo velký divácký ohlas. Naše filmová studia se na základě objednávky rychle vrátila ke klapce. Do práce filmařů na příhraničních lokacích výrazně promlouvala přítomnost oddílu Pohraniční stráže z Kvildy.
Vojenské hlídky doprovázely filmový štáb po lesích a neustále střežily zakázané hraniční pásmo. Ozbrojení muži hlídali veškerou techniku a pohyb herců po celou dobu vzniku příběhu. Další logistické problémy štáb zažíval v Klostermannově chalupě, která tehdy neměla vlastní elektřinu. Filmaři k ní museli složitě natahovat dlouhé kabely od hlučných naftových agregátů, které postavili raději dál v lese, aby se jejich neustálé dunění nedostalo do zvukového záznamu filmu.
Umělá bouře za pomoci leteckých motorů
Obrovskou technickou zkoušku filmaři absolvovali na samém závěru prací. K nejtěžším obrazům celého příběhu patřila divoká noční scéna. Štáb simuloval za naprosté tmy zběsilou bouři a drsnou vichřici, ve které šlo hlavním hrdinům bez nadsázky o život. K vytvoření dokonalé iluze tehdy posloužily mohutné letecké motory.
Závěrečné záběry zachytily dechberoucí přírodu díky práci uznávaného kameramana Rudolfa Miliče. Pro zručného umělce se toto šumavské dílo stalo posledním velkým projektem v jeho úspěšné kameramanské kariéře.
Snímek Na pytlácké stezce můžete zhlédnout na TV Seznam ve středu 9. září od 20:10.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
