Pohádkový snímek Nekonečný příběh z roku 1984 znamenal pro německou kinematografii velký projekt, u kterého se brzy objevily ostré spory. Autor knižní předlohy filmovou verzi natolik nesnášel, že na produkční společnost podal žalobu a požadoval vyškrtnutí svého jména z úvodních titulků. Problémy museli tvůrci řešit i se záchranou obřího létajícího draka nebo s dětským představitelem, který pod vrstvou barvy připomínal chodící houbu.
Chlapec schovaný ve starém antikvariátu
Malý chlapec Bastien s tváří Barreta Olivera se ukryje před svými pronásledovateli ve starém antikvariátu. Odtud si odnese zvláštní knihu a během jejího čtení se stane přímou součástí jejího děje. Společně s dětským bojovníkem Atrejem s tváří Noaha Hathawaye se pokouší zachránit říši Fantazie před zánikem. Příběh stojí na myšlence, že tento fantazijní svět potřebuje pro své přežití lidské city a porozumění.
Představitelé obou hlavních dětských hrdinů se při výrobě filmu téměř nepotkali. Noah Hathaway točil své pasáže v Západním Německu a ve Španělsku celkově jeden rok, scény Barreta Olivera vznikaly dva měsíce v kanadském Vancouveru. Chlapci se viděli pouze na jeden jediný den, a to až po úplném skončení natáčení.
Autor předlohy se s filmovým studiem soudil
Spisovatel Michael Ende nejprve s filmaři spolupracoval jako poradce, s výslednou podobou příběhu ovšem ostře nesouhlasil. Filmovou verzi označil za obrovské melodramatické dílo plné kýče, komerce, plyše a plastu. Spisovatel požadoval okamžité zastavení produkce nebo změnu názvu, což studio odmítlo, a Ende proto podal žalobu, kterou nakonec prohrál. Dosáhl pouze toho, že jeho jméno zmizelo z úvodních titulků.
Autor si pro režii adaptace své knihy původně představoval úplně jiná jména, konkrétně japonského tvůrce Akiru Kurosawu nebo polského režiséra Andrzeje Wajdu. Režisér Wolfgang Petersen nakonec utratil rozpočet sedmadvacet milionů dolarů, čímž vznikl do té doby nejdražší snímek natočený mimo území Spojených států a Sovětského svazu. Kvůli tahanicím u soudu se o několik let zpozdilo natáčení pokračování. Dětští herci mezitím odrostli a tvůrci museli jejich role obsadit znovu.
Zelený nátěr kůže a kůň utopený v bažině
Filmaři chtěli původně zachovat knižní podobu bojovníka Atreje, který měl mít zelenou kůži. Tým maskérů se pokoušel Noaha Hathawaye obarvit nazeleno, výsledek ale nevypadal vůbec uvěřitelně a herec se podle svých slov podobal houbě. Tvůrci od nápadu upustili a poslali herce s velmi bledou pletí do solária.
Během natáčení smutné scény v Bažinách smutku se začala šířit fáma, že filmový kůň Artax utonul ve skutečnosti. Režisér Petersen potvrdil, že štáb pro tuto třítýdenní pasáž využíval dva naprosto stejné a speciálně vycvičené koně, které před kamerou střídal, a obě zvířata vyvázla bez jakéhokoliv zranění. Jeden z koní po natáčení připadl představiteli Atreje, herec si ho ale domů neodvezl, jelikož náklady na převoz a karanténu ze Západního Německa byly příliš vysoké.
Drak s psími rysy a moucha v záběru
Létající pes Falco ve skutečnosti měřil přes třináct metrů a fungoval jako velká motorizovaná loutka pokrytá šesti tisíci plastovými šupinami a růžovým peřím. Knižní ilustrace tohoto šťastného draka často připomínaly čínského draka se lvími rysy, filmaři mu přidali psí vzhled, aby si k němu publikum snadněji vytvořilo vztah. Jeho model v životní velikosti dnes stojí v mnichovském filmovém parku.
Roli Dětské císařovny získala tehdy jedenáctiletá Tami Stronach, která se původně domnívala, že jde na zkoušku do malého divadelního představení. Když po dlouhém natáčení konečně dokončila svou uslzenou scénu a odešla do šatny, štáb si ji zavolal zpět. Kameramani zjistili, že v záběru kolem hereččiny hlavy poletovala moucha, a celou plačící pasáž musela absolvovat znovu.
Spielberg vlastnil medailon a upravoval střih
Při přípravách pro americký trh pomáhal režisérovi jeho přítel Steven Spielberg, který se podílel na finálním střihu a marketingu. Původní filmový medailon Auryn si následně Spielberg vystavil ve vitríně ve své vlastní kanceláři. Tvorbu vizuálních efektů usnadnil model města, nad kterým filmaři v závěru přelétali ve skutečné helikoptéře. Pilot se musel dostat do velké blízkosti budov a z bezpečnostních důvodů si štáb pronajal dvanáct bloků města ve Vancouveru, aby je mohl úplně uzavřít.
Titulní píseň nazpíval britský zpěvák Limahl, kterého jen krátce před nahráváním telefonicky vyhodili z jeho domovské kapely Kajagoogoo. V původním německém sestřihu filmu, který je o sedm minut delší než americká verze, tato populární skladba vůbec nezazní a diváci v něm slyší pouze orchestrální hudbu.
Fantasy snímek Nekonečný příběh nabídne stanice AMC ve středu 21. října v 18:15.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
