V romantické komedii Něžné vlny z roku 2014 zavzpomínal režisér Jiří Vejdělek na vlastní dětství, dospívání i nevydařené první lásky během končící éry komunismu. Samotné natáčení pod dohledem početného štábu s sebou ovšem přineslo velké množství dětí na place i poslední zachycení stavby, která po klapce navždy spadla do vody.
Dětská láska k akvabele těsně před sametem
Dospívající a nesmělý outsider Vojta (Robert Cejnar) žije v éře normalizace s mírně potrhlou rodinou. Jeho milující maminka Johanka (Táňa Pauhofová) z něj chce mít talentovaného klavíristu, zatímco jeho cholerický tatínek Jan (Hynek Čermák), snící o přeplavání kanálu La Manche, ho urputně nutí k tréninku závodního plavání. Mladý Vojta ale řeší něco docela jiného. Tajně miluje krásnou rusovlasou spolužačku a okouzlující akvabelu Elu (Lucie Šteflová), která má už na podzim nečekaně odjet za mámou do Paříže. Mladík musí překonat svou nesmělost ještě před událostmi listopadu 1989, než mu vysněná láska navždy zmizí za železnou oponou.
Zatímco Vojta toužil po křehké Ele, režisér a scenárista Jiří Vejdělek do příběhu skryl vlastní osobní nostalgii a částečně autobiografický nádech. Oproti svým dřívějším pikantnějším vztahovým filmům sáhl po laskavějším a hřejivějším tónu. Sám tvůrce film popsal jako vzpomínku na vlastní mládí, kdy byl ve věcech lásky pouze obyčejným samoukem. Drobným vizuálním odkazem na éru dospívání pak byl i pokoj hlavního hrdiny, kde mu na zdi visel dobový plakát ke staršímu českému filmu Malý velký hokejista z roku 1982.
Náročné hledání a herec bez řidičáku
Kombinace dětských a dospívajících rolí vyžadovala pečlivý herecký výběr a štáb zažíval velký nápor. Na castingy dorazilo postupně přes 1600 dětských adeptů. Při obsazování rolí navíc docházelo na zajímavé situace a rodinné vazby. Malou rusovlasou akvabelu Elu sice úspěšně ztvárnila Lucie Šteflová, ovšem objevily se tu vedle sebe i jiné příbuzné – mladá herečka Barbora Černá si ve filmu zahrála přímo se svou vlastní sestrou Lucií. Perličkou zůstává také věkový rozdíl mezi hlavními představiteli rodiny. Filmové mamince Táně Pauhofové je jen o 12 let více než jejímu filmovému synovi Robertu Cejnarovi.
Zkušenější herci z dospělého obsazení narazili před kamerou na technické překážky. Zpěvák a herec Vojtěch Dyk, který ztvárnil postavu Aleše, ve scénách na motocyklu za řídítka reálně nesedl, protože dvoustopé stroje osobně neovládal a při ostré klapce za něj obratně zaskakoval připravený dablér. Hynka Čermáka čekala proměna do role tatínka s prudkými záchvaty cholerické zuřivosti. I přes tento temperament ale pro Čermáka snímek znamenal hlubokou emoci a sám přiznal, že jako první ho po přečtení scénáře napadlo slovo něha, jelikož i jeho brutální postava blázna v sobě skrývá jemnou podstatu.
Voda stála pouhých třináct stupňů a strhla most
Natáčení podtrhla působivá obrazová mozaika složená z mnoha koutů republiky. Herci objížděli Hradec Králové, Dublovice, Štampach nebo Mělník, přičemž filmaři pro zajímavé plavání zabírali i soutok Labe a vltavského kanálu, či malebné jezero Harasov a koupaliště v pražské Divoké Šárce. Ačkoliv plavky a sluncem prozářené letní záběry lákaly na koupání, skutečná teplota vody v reálném bazénu dosahovala pouhých třinácti stupňů, takže natáčení přinášelo značný diskomfort. Štáb kvůli autentickým záběrům u moře dokonce vycestoval až k Baltu, do polského Svinoústí.
Nejsilnější moment filmové lokace zapsalo natáčení v Jaroměři. V několika záběrech se objevil místní most, z něhož postavy nahlížely do vody. Filmaři netušili, jak unikátní památku tvoří. Přibližně po pouhých šesti hodinách od pořízení posledního filmového záběru totiž konstrukci nevydržela tíhu vlivem rozvodněného toku a definitivně se zřítila a spadla. Most si tak ve filmu odbyl doslova svou úplně poslední roli.
Komedii Něžné vlny odvysílá stanice Nova 17. listopadu 2026 od 16:15.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.

