V roce 1984 kina ovládl snímek, který navždy změnil pohled na legendárního pána opic. Film Příběh Tarzana, pána opic se vymykal všem předchozím adaptacím. Nejednalo se o veselé halekání na liánách, nýbrž o syrové drama a britskou aristokracií a fascinujícími maskami, které spolkly miliony dolarů.
Krátkozraký Christopher Lambert
Režisér Hugh Hudson hledal pro hlavní roli někoho, kdo nebude působit jako kulturista z posilovny, ale jako šelma. Casting byl nemilosrdný a do nejužšího výběru se dostal tehdy neznámý Viggo Mortensen. Roli nakonec získal Christopher Lambert, a to díky handicapu, který by v jiné profesi znamenal konečnou. Herec trpěl velmi silnou krátkozrakostí. Bez brýlí byl prakticky slepý, což paradoxně vytvořilo onen slavný, mírně nepřítomný a intenzivní pohled, kterým ve filmu hypnotizuje okolí i diváky.
Hudson později vysvětlil své rozhodnutí obsadit právě Lamberta zcela pragmaticky. Fascinovalo ho, jak se herec dívá „skrz“ lidi. „Cítil jsem, že Christopher je ten pravý. Měl tuhle zvláštní kvalitu, jak byl krátkozraký, když si sundal brýle, neviděl pořádně, takže se zdálo, že se dívá skrz vás do dálky,“ řekl režisér podle IMDb.
Tento fyzický rys dodal postavě Johna Claytona, který se snaží začlenit zpět do lidské společnosti, potřebnou dávku zranitelnosti a izolace. Natáčení pro Lamberta ale nebylo jen o pohledech. Musel podstoupit tvrdý trénink, aby se pohyboval jako primát. Hrozilo dokonce, že z projektu vycouvá. Důvodem bylo odloučení od jeho tehdejší přítelkyně Nathalie Baye. Produkce ho nakonec udržela a Lambert se díky roli stal celosvětovou hvězdou, kterou si Hollywood o dva roky později vybral pro kultovního Highlandera.
Podvod s hlasem Jane
Mnohem hůře dopadla představitelka Jane. Pro Andie MacDowell šlo o filmový debut a obrovskou šanci prorazit. Vizuálně byla pro roli perfektní, ale jakmile promluvila, nastal problém. Její silný jižanský přízvuk z Jižní Karolíny byl v příkrém rozporu s postavou vzdělané anglické dámy či kultivované Američanky z vyšší společnosti. Režisér se rozhodl pro radikální krok, o kterém herečka zpočátku možná neměla tušení v plném rozsahu.
Celou roli Jane ve studiu kompletně předabovala Glenn Close. Diváci v kinech se dívali na tvář MacDowell, ale slyšeli hlas hvězdy Osudové přitažlivosti. Pro začínající herečku to byla potupa, kterou musela dlouho snášet. Glenn Close si paradoxně roli „Tarzanovy ženy“ zopakovala ještě jednou, i když v jiné formě. V roce 1999 namluvila v animované verzi od Disneyho gorilí mámu Kalu. MacDowell se z tohoto debaklu vzpamatovala a později dokázala, že hrát i mluvit umí, například ve filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb.
Scenárista, který štěkal
Nejkurióznější situace nastala v zákulisí psaní scénáře. Původní text dodal Robert Towne, oscarový autor Čínské čtvrti. Měl ambici film i režírovat, ale musel odstoupit kvůli práci na jiném projektu. Režisérské otěže převzal Hugh Hudson a do scénáře začal zasahovat. Towne byl změnami tak znechucený, že odmítl být v titulcích uveden pod svým jménem.
Místo pseudonymu typu „Alan Smithee“ zvolil jméno P.H. Vazak, což bylo jméno jeho ovčáka. Akademie filmových umění a věd, aniž by tušila pravdu, nominovala scénář na Oscara. P.H. Vazak se tak stal prvním a jediným psem v historii, který získal nominaci na Cenu Akademie za psaní. Sošku nakonec nevyhrál, ale v Hollywoodu se tato historka stala legendární ukázkou autorské ješitnosti i absurdnosti celého systému oceňování.
Alternativní konec a opičí drahota
Závěr filmu, jak jej znají diváci, je hořkosladký. Tarzan se vrací do džungle, Jane zůstává v civilizaci. Existovala však verze, která mohla celý tón snímku změnit. Střižna se postarala o odstranění alternativního konce, ve kterém Jane utíká do divočiny společně s Tarzanem. Tento romantický „happy end“ byl natočen, ale tvůrci pravděpodobně usoudili, že by podkopal tragický a realistický ráz celého vyprávění. Film se snažil držet při zemi, a to doslova.
Realismus něco stál. Rozpočet na masky se vyšplhal na tehdy neuvěřitelných sedm milionů dolarů. Rick Baker a jeho tým vytvořili obleky, které nebyly jen kusem gumy. Herci v nich měli speciální prodloužení paží, aby mohli chodit po čtyřech jako šimpanzi, a museli se učit specifickou choreografii v „opičí škole“. Ve filmu se objevují i skutečná zvířata, ale interakce mezi lidmi v maskách a živými primáty byla klíčová pro uvěřitelnost.
Smutnou tečkou za celým projektem byl osud Ralpha Richardsona, který ztvárnil Tarzanova dědečka, hraběte Greystoka. Herec zemřel šest měsíců před premiérou. Jeho výkon byl natolik silný, že mu Akademie udělila nominaci na Oscara in memoriam.
Film Příběh Tarzana, pána opic vysílá v pátek v 17:30 Prima MAX, repríza je v plánu o den později po obědě.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
