Československý televizní seriál Sanitka patří k legendám televizní tvorby. V jedenácti epizodách diváci sledují nasazení záchranářů a vznik moderní záchranné služby. Strhující příběhy posádek záchranářských vozů v sobě skrývají spoustu napětí a stejně tak i natáčení provázela řada pozoruhodných okolností.
Nekompromisní zásah do stopáže
Za kamerou stál Juraj Šajmovič, který odváděl nesmírně náročnou práci. Každý den natáčel od rána do večera celou dobu pouze s kamerou na rameni a neustálé vypětí ho fyzicky zcela vyčerpávalo. Pod pravým okem se mu dokonce vytvořil viditelný mozol a domů se vracel tak unavený, že ho sousedé podezřívali z opilosti.
Všechny scény nakonec musely projít neplánovaným radikálním krácením, jelikož těsně po dokončení natáčení dostali filmaři nekompromisní příkaz upravit každý díl na pevnou délku padesáti pěti minut. Původní verze měla přitom mnohem větší stopáž a asistentka střihu musela odstranit většinu natočených dramatických a akčních scén.
Boj s dobovými vozy
Tvůrci řešili obrovský problém při shánění vhodných automobilů. Scénář sice předepisoval vozy staré dvacet až třicet let, v praxi ovšem takové sanitky už většinou neexistovaly. Staré vozy proto štáb nacházel převážně na vrakovištích, odkud je odkupoval a složitě renovoval. Část vozového parku nakonec zapůjčili i soukromí sběratelé. Kvůli nedostatku skutečných starých sanitních úprav ovšem museli tvůrci zařadit do kolon i vozy typu kombi v naději, že si toho diváci nevšimnou.
Podobný problém nastal i při shánění legendárních jugoslávských dodávek, které pro účely natáčení putovaly po repasi rovnou z Balkánu.
Potíže se zvířaty a konec kariéry
Práce na place přinášela i úsměvné chvilky. Petr Nárožný ztvárnil postavu velkého milovníka psů, ovšem ve skutečnosti má ke psům velmi vlažný vztah. Čtyřnozí aktéři jeho nastavení vycítili a zarputile odmítali jakýkoliv kontakt. Produkce proto herci mazala pracovní plášť sádlem, a dokonce do něj zašívala kousky uzenin.
Na jinou herečku ovšem čekal mnohem smutnější osud. Eva Hudečková nosila v seriálu šachovnicový svetr, ve kterém cenzura spatřila skrytý symbol kříže. Veškeré záběry na tento oděv musely zmizet ve střižně a tento zásah pro herečku představoval poslední kapku a definitivní konec s televizní tvorbou.
Dvě nemocnice v jednom
Výběr hlavního stanoviště a nemocničních oddělení vyžadoval precizní organizaci. Tvůrci umístili ústředí filmové záchranky do existujících reálných prostorů v ulici Dukelských hrdinů v pražských Holešovicích. Veškeré nemocniční záběry, a to včetně interiérů i vnějších pohledů na budovy, se natáčely v pavilonech Fakultní Thomayerovy nemocnice.
Samotná seriálová medicína ale občas představovala mírný kompromis. V jednom z dílů se například resuscituje utonulý chlapec za použití více než sto let staré metody dýchání, která se jíž dlouhá léta nepoužívá.
Obavy o hereckou škatulku
Pro obsazení klíčové role musel štáb zabojovat. Josef Vinklář dostal nabídku na roli ředitele Jaroše bezprostředně po obrovském úspěchu v Nemocnici na kraji města. Po ztvárnění nesympatického doktora Cvacha se další nemocniční postavy obával a váhal s jejím přijetím, nakonec ho ovšem přesvědčil až skutečně kvalitní scénář. Zmíněný seriál propojil rovnou dvanáct herců, kteří se objevili v obou kultovních televizních dílech.
Seriál Sanitka můžete sledovat od prvního dílu každou neděli na ČT1, první díl je ke zhlédnutí 12. dubna od 17:20.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
