Tvůrci komedie Superúčetní z roku 1986 potřebovali do jedné ze scén dostat patrový autobus. Technici proto vzali běžný jednopodlažní vůz a na jeho střechu jednoduše přivařili další vyřazenou karoserii. Podobně svérázná řešení provázela celou produkci, jeden z herců například před kamerou postupně ztvárnil hned devět odlišných postav.
Úředníkova manželka zachraňovala bydlení pro syna
Bůh se podle příběhu zpočátku pokouší stvořit dokonalého člověka, ale výsledkem jeho úsilí je pouze tvor jménem Ugo Fantozzi, kterého opět ztvárnil Paolo Villaggio. Na naléhání hlavního hrdiny pak stvořitel přidá i manželku Pinu a nevzhlednou dceru Mariangelu, do jejíž role se vrátil herec Plinio Fernando. Účtárnu v příběhu zastupuje rovněž věrný kolega Renzo Filini s tváří Gigiho Redera. Snímek se od předchozích částí liší svým přístupem k vyprávění a někteří fanoušci jej zcela vyřazují z oficiální linie série. Vyprávění totiž chronologicky nenavazuje na starší díly, ale umísťuje ústřední rodinu do různých historických situací na pozadí světových dějin.
Zmíněnou manželku Pinu si ve filmu naposledy zahrála Liù Bosisio, přestože už od třetího dílu tuto postavu stabilně převzala Milena Vukotic. Původní herečka se před kameru vrátila po šesti letech jen kvůli tíživé finanční situaci, neboť potřebovala koupit byt pro svého syna. O další spolupráci už nestála, jelikož herecký kolega Paolo Villaggio podle ní vyžadoval stále karikaturnější pojetí její postavy a ona se bránila hereckému zaškatulkování. Zbytek pracovní kariéry následně zasvětila knižní literatuře a práci v dabingovém studiu.
Jeden herec vystřídal devět odlišných rolí
Koncept vyprávění napříč dějinami umožnil režisérovi Nerimu Parentimu obsadit stejné herce do mnoha různorodých dobových postav. Luc Merenda si tak před kamerou postupně vyzkoušel roli Adama, řeckého velitele, římského výběrčího daní, Černého rytíře i legendárního Robina Hooda. Na plátně se objevil rovněž jako muž odsouzený k popravě gilotinou, postava Balabama, japonský důstojník a nekompromisní nadřízený ve futuristické budoucnosti. Ženské protějšky jeho postav v těchto scénách ztvárnila vždy herečka Eva Lena.
Filmaři se při sepisování historické koncepce volně inspirovali komedií History of the World, Part I z roku 1981. Natáčení se naopak zcela vyhnulo postavě oblíbené slečny Silvaniové, jejíž představitelka Anna Mazzamauro se na place neukázala. Společně se snímkem Maléry pana účetního jde o jediný případ v celé sérii, kde tato herečka chybí.
Obyčejný autobus filmaři rozšířili o další patro
Štáb pracoval s kamerou téměř výhradně v Římě a jeho bezprostředním okolí. Středověký turnaj vznikal na pláži pod hradem Santa Severa a pasáž se zrozením u legendárního meče Excalibur herci odehráli u vodopádů Monte Gelato. Další vodní scéna se vzkříšením biblického Lazara našla své přírodní kulisy u nedalekých vodopádů Mola. Když italský úředník s kolegou Filinim závodí na veslicích, ztratí se podle scénáře v prastaré římské stoce Cloaca Maxima vybudované kolem roku 600 před naším letopočtem. Filmaři pro účely plavby využili řeku přímo pod Andělským mostem.
Památník ústřední dvojice štáb následně umístil k římské nemocnici Santo Spirito v Sassii. Během antické pasáže hlavní hrdina prchá po trase mezi Marathónem a Aténami napříč lomem Latomie v Salone, přičemž po vyčerpávající bitvě dorazí k památníku Viktora Emanuela II. Z plátna v tuto chvíli zazní mylná historická informace o vzdálenosti obou měst v hodnotě 42 kilometrů a 166 metrů, ačkoli přesný údaj je o devětadvacet metrů delší.
Před kamerou zaparkuje také skotský doubledecker, přičemž štáb pro tento účel pořídil běžný jednopodlažní vůz Fiat 306/3. Iluzi britského patrového stroje vyřešili technici tak, že na střechu italského autobusu jednoduše přivařili další vyřazenou karoserii.
Český překlad upravil známý biblický verš
Komedie zamířila k českým divákům s několika překladatelskými omyly, které se týkaly převážně textů spojených s křesťanstvím. Když postavičkám ve filmu pošlape políčko Ježíš, pronese v tuzemské verzi repliku, aby na něj bez obav směřovaly svá slova. V italském originále přitom postava promlouvá přesnou citací z Matoušova evangelia o tom, aby sledující nechali děti přijít k němu.
Distributoři nechali komedii během let nadabovat dvakrát. První verzi pořídila společnost Riafilm v roce 1993 pod názvem Báječný Fantozzi a ústřední postavě propůjčil svůj hlas Vladimír Fišer, kterému sekundoval Alexej Pyško. O čtrnáct let později vznikla nová verze s distribučním názvem Superúčetní určená pro vydání na discích. Zde smolařského úředníka namluvil Václav Postránecký a jeho rezignovanou manželku nadabovala Marcela Nohýnková.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
