Je to základní kámen české detektivky. Snímek Strach z roku 1963 poprvé představil majora Kalaše a nadporučíka Vargu. Diváci v kinech ani nedutali napětím, ale herci si během příprav prožili své. Režisér Petr Schulhoff totiž odmítal kašírovanou realitu. Své hvězdy poslal přímo do terénu, mezi skutečnou krev, pitevny a drsné výslechy. Výsledkem je film, ze kterého i po šedesáti letech mrazí.
Vše začíná na noční silnici u pohraničí. Auto srazí mladíka a řidič ujede. Pro místní tragická nehoda, pro pražskou kriminálku začátek temné hry. Major Kalaš a nadporučík Varga rozkrývají síť, která nevede jen k obyčejné žárlivosti, ale hluboko do válečné minulosti. Stopy míří do fotografického ateliéru rodiny Pacerových, kde strach z odhalení kolaborace a špionáže nutí lidi vraždit. Žádné laciné efekty, jen tíživá atmosféra viny a lidé zahnaní do kouta.
Pražský Maigret jako předloha
Rudolf Hrušínský odmítal hrát elitního kriminalistu jen podle svých představ. Chtěl vidět, jak vypadá skutečná policejní práce. Filmaři ho proto propojili s legendou pražské kriminálky Karlem Kalivodou. Tomu se v branži přezdívalo „pražský Maigret“ a proslul svou inteligencí a psychologickým přístupem.
Hrušínský se účastnil reálných výslechů, kde sledoval každý Kalivodův pohyb, tón hlasu i způsob, jakým dokázal z podezřelých dostat přiznání. Právě Kalivoda se stal předlohou pro postavu Kalaše a dohlížel na celou sérii jako odborný poradce. V dokumentu Pražský Maigret zaznělo, že spolupráce byla klíčová pro uvěřitelnost celé postavy. Hrušínský tehdy režisérovi jasně řekl: „Abych majora Kalaše ztvárnil věrně, musím vidět nějakého vyšetřovatele přímo v akci.“
Exkurze do pekla
Ještě tvrdší školu dostal Radoslav Brzobohatý. Režisér Schulhoff vyžadoval, aby jeho nadporučík Varga působil autenticky i v těch nejdrsnějších momentech. Herec tak povinně absolvoval výjezdy se skutečnou mordpartou. Nešlo o žádné pozorování z dálky. Brzobohatý se účastnil ohledávání těl přímo na místech činu. Musel snést pohled na násilnou smrt, pachy i cynický humor, který je policistům obranou. Tato zkušenost se hluboce propsala do jeho hereckého výrazu, který postrádal jakýkoliv divadelní patos.
Zmizelé nádraží a cizí hlas
Film Strach funguje dnes i jako cenný historický dokument staré Prahy. Scéna, kde oběť Coufalík přestupuje na Pankráci, zachycuje místa, která už dávno neexistují. Trolejbusová smyčka nebo staré autobusové nádraží ustoupily magistrále a kancelářským budovám. Z původního záběru zbyly jen domy v pozadí v Neveklovské ulici.
Pozornému divákovi možná neunikne ani jeden zvukový detail. Postavu Věry, kterou hraje Helga Čočková, v postprodukci kompletně předabovala Jiřina Bohdalová. Režisérovi se zdálo, že původní hlas nemá potřebnou naléhavost pro roli dívky, která drží v rukou klíč k usvědčení vrahů.
Inspirace bestiálním vrahem
Scénář nevznikl jen podle knihy Eduarda Fikera Kilometr devatenáct. Tvůrci čerpali temnou inspiraci z případu sériového vraha Václava Mrázka, který v padesátých letech děsil Chomutovsko a loupil i vraždil s neuvěřitelnou brutalitou. I jeho nakonec dopadl tým zmiňovaného Karla Kalivody. Úspěch snímku Strach byl tak fenomenální, že dal vzniknout celé sérii. Filmy jako Vrah skrývá tvář nebo Po stopách krve pak definitivně potvrdily, že česká detektivka té doby snesla srovnání se světovou špičkou.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek Strach můžete zhlédnout na ČT1 v sobotu 10. ledna od 14:40.
