Měl to být nejdražší film všech dob a James Cameron hrál vabank. Rozpočet se šplhal ke stu milionům dolarů, což byla na začátku devadesátých let částka z říše snů. Jen úvodní tři minuty stály více než celý první díl Terminátora. Natáčení provázely bolestivé úrazy, kaskadérské kousky, které odmítali točit i otrlí kameramani, a trikové inovace, nad kterými zůstával rozum stát. Vítejte v zákulisí Terminátor 2: Den zúčtování.
Nejdražší slova v historii Hollywoodu
Arnold Schwarzenegger si v tomto snímku přišel na své. Za roli obdržel honorář ve výši 15 milionů dolarů. Když si tuto částku rozpočítáte na jeho dialogy, vyjde vám fascinující statistika. Herec ve filmu pronese celkem sedm set slov, což znamená, že každé jedno slovo vyšlo produkci na 21 429 dolarů.
Slavná hláška „Hasta la vista, baby“ tak stála neuvěřitelných 85 716 dolarů. A to nebylo vše. Producent Mario Kassar dal Schwarzeneggerovi jako poděkování za přijetí role mírně ojeté letadlo Gulfstream III v hodnotě dalších 14 milionů dolarů. I přes tento astronomický plat si Arnold práci na place nijak neulehčoval, spíše naopak.
Při natáčení scény v korytě řeky Los Angeles, kde přebíjí brokovnici za jízdy na motorce, trpěl. Nemohl nosit rukavice, a tak mu mechanismus zbraně opakovaně strhával kůži z prstů a dlaně. Aby toho nebylo málo, několikrát touto zbraní omylem udeřil mladého Edwarda Furlonga, kterého jednou málem knokautoval.
Zvuky za pár centů a drahý digitální kov
Terminátor 2 je oslavován pro své revoluční vizuální efekty. Oddělení počítačové grafiky ve studiu ILM muselo narůst ze šesti na třicet šest umělců, aby zvládli oživit tekutého T-1000. Tento proces trval osm měsíců a stál 5,5 milionu dolarů, přičemž výsledkem bylo pouhých 3,5 minuty záběrů na plátně.
Paradoxem zůstává, jak vznikaly zvuky pro tohoto technologicky vyspělého zabijáka. Zvukový designér Gary Rydstrom nepoužil drahé syntezátory, ale obyčejnou plechovku se psím žrádlem. Zvuk T-1000 procházejícího mřížemi vznikl tak, že Rydstrom otočil otevřenou konzervu dnem vzhůru a nahrál zvuk krmiva pomalu vytékajícího ven.
Jak sám s úsměvem poznamenal, zatímco studio utratilo miliony za vizuální efekty, on utratil 35 centů za konzervu. Zvuk tekutého kovu zase vytvořil foukáním stlačeného vzduchu do směsi mouky a vody, v níž byl ponořený mikrofon zabalený v prezervativu. I ikonické údery v hudebním motivu Brada Fiedela vznikly prozaicky – skladatel bušil do litinové pánve.
Strach v kokpitu a zničený sluch
Režisér James Cameron je známý svou posedlostí realismem, což často hraničí s hazardem. Scéna, kde helikoptéra podlétá dálniční nadjezd, nebyla trik. Pilot Charles A. Tamburro to skutečně zaletěl. Riziko bylo tak vysoké, že kamerový štáb odmítl tento záběr natočit.
Cameron se nenechal odradit a rozhodl se, že si to natočí sám. S kamerou v ruce seděl v autě jedoucím za vrtulníkem a poté i před ním, aby získal potřebné záběry. Méně štěstí měla Linda Hamilton. Během přestřelky ve výtahu si mezi záběry vyndala špunty do uší a zapomněla je vrátit zpět. Výstřely v uzavřeném prostoru jí způsobily trvalé poškození sluchu v jednom uchu.
Herečka si však své fyzické utrpení vybrala i jinde. Scéna, kde ji ošetřovatelé násilím nutí vzít si léky, se musela mnohokrát opakovat, protože herec Ken Gibbel ji nedokázal uhodit obuškem tak, aby to vypadalo věrohodně. Hamilton zuřila. Svou frustraci si vybila v následující scéně, kde Gibbela mlátí násadou od koštěte – některé rány byly skutečné a velmi tvrdé.
Dospívání před kamerou a mizející střecha
Produkce trvala tak dlouho, že se filmaři museli potýkat s růstem dětské hvězdy Edwarda Furlonga. V pouštní scéně vypadá zřetelně mladší než ve zbytku filmu. Jeho hlas začal mutovat, což znamenalo, že většinu dialogů musel v postprodukci předabovat. Aby byla zachována výšková kontinuita vůči Lindě Hamilton, musel Furlong v jedné z pozdních scén dokonce stát v díře vykopané v zemi.
Improvizovat se muselo i s technikou. V původním scénáři neměla být střecha tahače při honičce v odvodňovacím kanálu stržena. Až na místě štáb zjistil, že se kabina kamionu pod jeden z mostů nevejde. Cameron na místě rozhodl, že střecha prostě půjde dolů, a scéna se tak stala jedním z nejpamátnějších momentů filmu.
Jaderný výbuch ze sušenek
Stan Winston a jeho tým věnovali enormní úsilí tomu, aby noční můra Sarah Connorové o jaderném výbuchu vypadala realisticky. Studovali hodiny záběrů skutečných testů. Postavili detailní miniaturu Los Angeles, kde zdivo budov simulovaly krekry Matzos a drcené pšeničné lupínky.
Příprava modelu na další záběr po výbuchu trvala průměrně dva dny. Úsilí se vyplatilo. Členové amerických federálních laboratoří později tento záběr neoficiálně označili za nejpřesnější zobrazení jaderného výbuchu, jaké kdy bylo ve fiktivním filmu vytvořeno.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek Terminátor 2: Den zúčtování můžete zhlédnout na FILM+ v pondělí 9. února od 22:00.
