Chaos: Tajné životy britských králů

V roce 1714 nastoupil na královský trůn ve Velké Británii nový král Jiří I. Narodil se v Hannoveru v roce 1660, králem se původně neměl stát. Ještě v Hannoveru se oženil se se svou sestřenicí Žofií Doroteou z Celle, nejednalo se o spokojené manželství. Sňatek byl uzavřen kvůli majetkovým poměrům, Žofie byla zajištěnou ženou. Manželé si nerozuměli, měli odlišné povahy. Žofie však splnila svou roli manželky a do roka se manželskému páru narodil syn Jiří. Jiří I. v manželství nebyl spokojený, jeho celoživotní milenkou se stala dvorní dáma Melusine von der Scholenburg. Poté si jeho manželka Žofie našla milence hraběte Philipa von Königsmarcka a plánovala s ním utéct od manžela. Když se to Jiří I. dozvěděl, nechal Königsmarcka zabít, se Žofií se v roce 1694 rozvedl, zapudil ji a nedovolil jí vídat její děti. Otec Jiřího byl kurfiřt hanoverský, titul přešel i na jeho syna Jiřího. Události se však vyvinuly jinak. V roce 1688 byl ve Velké Británii sesazen z trůnu katolický král Jakub II. V roce 1701 byl vydán zákon, který zakazoval katolíkům nástupnictví na královský trůn. Královna Anna Stuartovna byla protestantská panovnice, která se těšila přízni parlamentu, ale kvůli jejímu zdrav hrozilo, že Velké Británii neporodí potomka. Během svého života totiž prodělala 17 potratů. Hledal se příbuzný Anny Startovny, který by se mohl ujmout trůnu. Podmínkou bylo, aby byl protestant, jak si přál parlament. Příbuzná byla skutečně nalezena, byla jí Žofie Hanoverská, matka Jiřího I.Matka zemřela dříve, než mohla nastoupit na trůn, Jiří I stal nástupníkem trůnu. V roce 1714 se vylodil v Greenwich se svou milenkou Melusine a sestrou Sofií. Jiří I. měl v té době již i syna a vnuka, linie panovníků tak byla zajištěná. Pro Jiřího bylo velmi těžké ujmout se vlády. Téměř nemluvit anglicky, neznal anglické reálie, pro britský lid byl cizincem. Lidé mu přezdívali „tuřínový král“, protože i tuřín byl do země dovezen. Proti králi protestovali také Jakobité ve Skotsku. Dle nich se měl králem stát Jakub III. a Jakub II. neměl být vůbec sesazen z trůnu. V říjnu 1715 armáda o 20 tisících vojáků ovládla Skotsko. Jakub III. se vylodil ve Skotsku, aby uplatnil svůj nárok o britský trůn. Skoti očekávali, že přijede s armádou, on však přijel sám. Povstání bylo potlačeno, ale znamenalo nejistotu pro celou hanoverskou dynastii. V roce 1717 nechal Jiří I. uspořádat představení na řece Temži, aby si získal oblibu prostého lidu. To částečně zafungovalo, ale v roce 1720 došlo k nepříjemné události. Silně zadlužená britská vláda uzavřela partnerství se Společností Jižního moře – mělo se jednat o námořn společnost, která chtěla mít monopol nad obchodováním s Amerikou a Afrikou. Společnost zajišťovala dovoz zboží (zlata, cukru) a otroků ze západní Afriky. Král, šlechticové i prostý lid si koupili akcie této společnosti. Ta však nevydělávala dostatek peněz jako slibovala a brzy zbankrotovala. O peníze přišli i drobní investoři, což vedlo k další nenávisti vůči králi. Jiří I. vládl 13 let, jeho vláda nebyla nijak úspěšná. Po Jiřím I. se ujal vlády jeho syn Jiří II. (do té doby označován jako princ z Walesu). Otec a syn měli jiné povahy, vůbec si nerozuměli.