Málokdo ví, že jeden z nejgeniálnějších mozků 18. století patřil ženě. Již ve 20 letech jí byl udělen doktorát z přírodní filozofie, a přestože nesměla volně přednášet, byla důležitou průkopnicí fyziky v době, kdy byl tento obor ještě v plenkách. Obzvláště jí učarovala elektřina a její nejpůsobivější projev v přírodě – bouřky. Touha zabránit četným požárům bolognských městských budov a věží po zásahu bleskem se stala hnacím motorem profesního života mladé, nadmíru nadané a výřečné přírodovědkyně, která udržovala čilou korespondenci s největšími osvícenskými mysliteli z celé Evropy.