Zdeněk Pohlreich se s Ano, šéfe! vrátil do známého prostředí bruntálské nádražní restaurace, kde před časem zanechal jasná doporučení. Jak se personál popasoval s jeho radami a jak dopadla kontrola?
Návrat, který nevoněl ani šéfovi
Šéf se do Bruntálu vracel s mírnou nechutí. „Bruntál mám za sebou, bylo to výživné. Při představě, že se sem musím vrátit, se mi dělá mdlo…“ pronesl těsně před příjezdem. Navzdory obavám však nechyběla chuť zjistit, zda tým jeho rady opravdu využil a držel se jich.
Ještě při své první návštěvě vysvětloval, jak má vypadat jídlo, které si lidé v nádražní hospodě dají s chutí. „Když tu budu mít na tabuli ledvinky s rýží, tak si je objednám, je to klasika, pro ně je to dětství, kdy masa moc nebylo, dršťky jsou také skvělá věc. Na ně přijedu i z Prahy,“ uvedl tehdy.
Podle něj musí jídlo chutnat tak dobře, „že vám ujede vlak“. Ochutnávka jídel měla úspěch, provozní dámy si pochvalovaly. „Ochutnávka se zvrhla v nechutnou žranici,“ glosoval Pohlreich svým typickým způsobem.
Křik, napětí a guláš v řízení
V jednu chvíli došlo i na zvýšený hlas. „Přestaňte se dohadovat, fakt mě štvete, vždyť jste jako děti v mateřské škole,“ rozčílil se šéf, když v kuchyni stoupalo napětí. Dámy mlčely a nijak nereagovaly, možná ze zaskočení, možná ze zvyku.
Při kontrole bylo jasné, že některé změny nastaly. „Děkuju za rady, za to, že jste byl ráznej. Mám nový tým, snad už to jde lepším směrem,“ přivítala Marta Zdeňka. Ten si ale všiml, že z původního týmu zmizela Iris, a chuť k jídlu mu nespravila ani polévka. „Navíc polévka je slaná, není v ní majoránka… To není dobrý začátek. Ale aspoň je to teplé.“
Hodnocení bylo nekompromisní: „To, co jsem tu viděl, mě nepřesvědčilo. Marto, vy máte v řízení podniku guláš. To na hvězdu není. Dejte si to tu do pořádku. A těšilo mě.“
Marta věří, že dnes by to dopadlo líp
Jak na natáčení vzpomíná provozní Marta? Přiznává, že situace v době natáčení nebyla ideální. „Dneska už máme nový tým, v době natáčení to nebylo úplně stabilní. Myslím, že nyní by výsledek byl lepší.“
Na návštěvu Pohlreicha ale vzpomíná pozitivně. „Za návštěvu pana Pohlreicha jsem vděčná, naučil mě, jak si nenechat zaměstnance do všeho kecat, je dobré, aby na pracovišti bylo jasně dané, kdo je šéf.“
Sny o vlastní restauraci a penzionu si stále drží. „Svých snů se nevzdávám, takže o penzionu s restaurací stále sním. V okamžiku, kdy bude vše fungovat, pozvu také Zdeňka a tím se to celé uzavře.“
Přiznává ale, že role před kamerou jí nebyla příjemná. „Před kamerou působím velmi nervózně, ale zkrátka nejsem člověk, který by si v takové pozornosti liboval a choval se před ní přirozeně. Což pochopí jen ten, kdo chce, a ten, kdo ne, si bude myslet, že jsem taková nebo maková.“
A dodává osobní zkušenost: „Natáčení mě přesvědčilo, že kamery mění charakter, a taky jsem díky nim zjistila, že se nemůžu trápit věcmi, které neumím změnit.“
Premiérové Ano, šéfe! sledujte vždy ve čtvrtek na Primě a s předstihem na ONEPLAY.
Zdroj: Prima, Ano, šéfe!
