Historický snímek Železná maska z roku 1962 představuje Jeana Maraise v jeho úplně poslední šermířské roli. Do veselého natáčení na francouzské Riviéře uprostřed léta dorazila zpráva o smrti Marilyn Monroe. Diváci pak jistě ocení moment, kdy se kapitán mušketýrů maskuje za postavu ze svého vlastního předchozího filmu.
Loučení s mládím
Kapitán mušketýrů d’Artagnan (Jean Marais) už dávno není nevybouřeným mladíkem, ale panovníkovi slouží stále velmi věrně. Kardinál Mazarin (Enrico Maria Salerno) mu tajně přikáže, aby z ostrova Svaté Markéty přivezl nebezpečného vězně. Zadržovaným mužem je dvojče krále Ludvíka (Jean-François Poron). Na tváři navíc nosí železnou masku, aby nikdo nepoznal jeho naprostou shodu s vládcem. Vězni se však na poslední chvíli podaří uprchnout. Děj tak otevírá prostor pro složité intriky, nečekané záměny identit i boj o budoucnost celé země.
Pro Maraise šlo tehdy o šestý a zároveň úplně poslední snímek žánru kordů a plášťů, se kterým začal v roce 1957. Syn režiséra Henriho Decoina s odstupem let zavzpomínal, že tvůrci chtěli úmyslně vyprávět o stárnoucím hrdinovi. V příběhu se tak objevuje d’Artagnan s křížkem po čtyřicítce, který si uvědomuje blížící se konec své éry. Maraisovi v té době táhlo na padesát a k postavě unaveného, ale rázného bojovníka se dokonale hodil. „Hrdinové už jsou unavení,“ vysvětlil hlavní myšlenku filmu Didier Decoin.
K d’Artagnanovi patří i jeho neustálé utíkání za povinnostmi. Je bláznivě zamilovaný do paní de Chaulmes (Gisèle Pascal), která si s ním hraje podle svého. Voják tak odchází do služby a opakuje jí, že se za okamžik vrátí. Když na úplném konci drží v ruce pero a chystá se podepsat svatební smlouvu, vyruší ho další vzkaz od krále. Povaha dobrodruha v něm ovšem vítězí a bez sebemenší lítosti znovu vyráží do akce.
Zpráva z Hollywoodu
Natáčelo se v létě 1962, velkou část času na slunné francouzské Riviéře. Decoin i Marais rádi vtipkovali a na place panovala dobrá nálada. Pátého srpna pak přišla zpráva o smrti Marilyn Monroe. Do chmur štáb sice neupadl, příběhu o stárnoucím hrdinovi to ale podle režisérova syna dodalo na váze.
Samotný děj navíc ukrývá jeden velmi osobní odkaz na dřívější hercovu kariéru. Zhruba ve čtyřicáté osmé minutě se d’Artagnan převlékne za hrbáče, aby nenápadně unikl vojákům. Marais si tak vlastně na chvíli znovu zahrál postavu, kterou ztvárnil ve snímku Hrbáč o tři roky dříve.
Diváky zřejmě překvapí poněkud netradiční výchovná metoda zkušeného bojovníka. V jedné ze scén totiž hrdina znehybní Isabelle de Saint-Mars (Claudine Auger), vyhrne jí šaty a nařeže jí na zadek jako trest za to, že nedodržela slib.
Českým divákům se film dostal do uší hned třikrát. Československá televize ho poprvé uvedla v prosinci 1974 s dabingem z Brna, který se podle diváků nedochoval. Na VHS pak Maraise daboval Miroslav Moravec a v roce 2002 natočila Česká televize nové znění, ve kterém d’Artagnanovi propůjčil hlas Jiří Štěpnička, Ludvíkovi i jeho dvojčeti Saša Rašilov a zlodějovi Lastréaumontovi Viktor Preiss.
Filmové chyby
V tomto historickém dobrodružství objevili diváci několik drobných nesrovnalostí. V jedné napínavé pasáži spadnou mušketýři do vody a následně se ztěžka vyškrábou ven na břeh. Okamžitě se pustí do pronásledování jedoucího kočáru. Přestože byli před malou chvílí úplně promočení, ve chvíli, kdy dostihnou vůz, mají šaty naprosto suché.
Milovníci historie zase upozorňují na trest vybraný pro zloděje Lastréaumonta (Jean Rochefort). Podle děje má být rozčtvrcen, jenže ve skutečnosti se tento výjimečný způsob popravy vyhrazoval jen pro nejtěžší zločiny typu vraždy panovníka. Obyčejný zloděj by v tehdejší době skončil s největší pravděpodobností na oprátce.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
