Druhý díl slavné historické série Báječná Angelika představuje hlavní hrdinku v netradičním prostředí pařížského podsvětí. Představitelka titulní role Michèle Mercier na plátně září v luxusních šatech, mimo kamery ale tvůrcům přidělávala spoustu starostí. Její hvězdné manýry dokonce málem vedly k ráznému přeobsazení oblíbené postavy.
Pád na samotné dno pařížského podsvětí
Po upálení manžela Joffreyho de Peyraca za čarodějnictví se mladá vdova ocitá v naprosté beznaději. Své útočiště nachází na počátku roku 1661 na slavném pařížském Dvoře zázraků mezi opovrhovanými žebráky a zloději. Právě tam potkává dávného přítele z dětství Nicolase, se kterým spojí síly k přežití. Z dříve zhýčkané šlechtičny se stává obávaná královna pařížské lůzy, která svádí nebezpečné boje s nepřáteli v podzemí i u královského dvora.
S velkou odvahou postupně realizuje tajný plán na záchranu svých dvou dětí a znovuzískání ztracené cti, majetku i společenského postavení. Filmaři se z čistě ekonomických důvodů rozhodli natáčet tento druhý díl současně s první částí. Štáb tak mohl efektivně využívat stejné postavené dekorace pro oba filmy.
Hvězdné manýry a stížnosti na place
Náročný pracovní harmonogram si vybral svou daň na chování hlavní hvězdy. Michèle Mercier si podle pamětníků neustále stěžovala na nevyhovující pracovní prostředí a nevybíravě kritizovala i přítomné komparzisty. Její přístup natáčení natolik komplikoval, že režisér Bernard Borderie uvažoval o jejím úplném vyškrtnutí z dalších připravovaných dílů.
Obrovská popularita herečky u diváků ale jakékoliv personální změny nakonec znemožnila. Tvůrci velmi dobře věděli, že výměna tváře by celou výdělečnou sérii s jistotou zničila. Štáb tak musel její výlevy tolerovat a odměnou mu byla vizuálně dokonalá hrdinka. Zdroje z natáčení uvádějí, že představitelka Angeliky vystřídala před kamerou rovných dvacet odlišných kostýmů.
Italské kulisy a skutečný básník
Natáčení dobrodružného snímku probíhalo od konce dubna do srpna roku 1964. Většina interiérových i exteriérových záběrů vznikala ve francouzských studiích společnosti Boulogne a v blízkém okolí zámků Esclimont a Versailles. Scény z Nového mostu a Dvora zázraků se pro změnu točily v proslulých římských ateliérech Cinecittà.
Reálný základ měly v příběhu i některé zajímavé vedlejší postavy. Básník přezdívaný Špína, kterého přesvědčivě ztvárnil herec Jean Louis Trintignant, žil ve Francii pod skutečným jménem Claude Le Petit.
Zmatek v kinech a úsměvné chyby štábu
Českoslovenští diváci si na premiéru druhého dílu museli počkat až do roku 1971. Distributoři ho tehdy překvapivě uvedli jako úplně poslední část celé série. Do kin se film dostal až rok po premiéře snímku Angelika a sultán, čímž publiku v chronologii příběhu vznikl obrovský zmatek.
Pozorní fanoušci dodnes odhalují drobné nedokonalosti v návaznosti jednotlivých scén. Filmový básník má v jednom záběru ve vaně zcela mokré vlasy, ale po opuštění vody o vteřinu později je má naprosto suché. Podobná chyba se stala herci Claudu Giraudovi při důležitém rozhovoru s Angelikou. Ozdobné mašle u jeho límečku změní po pouhém otočení hlavy barvu z černé na bílou.
Film Báječná Angelika vysílá ČT2 12. září ve 20:00.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
