Kriminální drama Bony a klid patří k nejslavnějším filmům osmdesátých let. Vzniklo podle skutečných příběhů pražských veksláků a režim ho chtěl okamžitě zakázat. Jenže pirátské VHS kazety byly rychlejší. Až když bylo pozdě, dostal film oficiální povolení.
Zakázané ovoce chutnalo nejlíp
Po dotočení filmu měly jít Bony a klid okamžitě do trezoru. Ale jeden z veksláků podplatil řidiče, který film převážel, a ten ho dovezl do kina. Tam se odehrála tajná projekce, během které někdo nahrál film z hlediště na videokameru. Následně se pirátské kopie začaly šířit na VHS kazetách. Cena jedné byla 500 Kčs, což byla tehdy pořádná suma. Film si ale mezi lidmi našel cestu a cenzura nakonec ustoupila.
Přesto bylo natáčení pod dohledem. Štáb sledovala celou dobu StB, režisérovi Olmerovi vyhrožovali vyhazovem i vězením za údajnou urážku státního znaku. Kvůli jedné scéně dokonce dostal Olmer v Rudém právu nálepku „po**ografického režiséra“ a přišel o část honoráře.
Z filmu nakonec musela zmizet i scéna, ve které si policista u auta veksláků zkouší džíny. StB ji na základě udání zabavila přímo na místě.
Relax hraje šestatřicetkrát, peníze lítaly vzduchem
Hudbu k filmu skládal Ondřej Soukup. Na zvukovém mixu došlo omylem k chybě. Skladba ve filmu nezačíná pozvolna, ale skokem. Soukup byl výsledkem tak nadšený, že se s mistrem zvuku Jiřím Moudrým hádal, aby to tak zůstalo. A zůstalo.
Nejčastější písní ve filmu je „Relax“ od britské kapely Frankie Goes to Hollywood. Zazní celkem šestatřicetkrát. V Británii ji tehdy zakázali kvůli se*uálně laděnému textu, u nás však zněla naplno.
Jedna z nejznámějších scén zachycuje rozhazování peněz. Půl milionu v tisícikorunách. Byly pravé a zapůjčené z banky. Scénář přikazoval, že se mají rozletět po okolí. Štáb použil fukar a pak všichni běhali, aby je rychle posbírali. Jedna bankovka chyběla. Po chvíli se zjistilo, že vletěla dovnitř auta.
Vekslácký folklor, pláž před Tuzexem a filmová hláška
Scénář napsal Radek John podle skutečných historek z pražského podsvětí. S veksláky se osobně setkával. Tehdy pracoval jako redaktor a bral 1800 Kčs, což byl důvod, proč si z něj dělali legraci. Nakonec ale právě díky těmto setkáním vznikl film, který sám systém nechtěl.
Roman Skamene později prohlásil, že mu bylo líto, že nebyl v lechtivých scénách, které si užili hlavně Jan Potměšil, Josef Nedorost a Tomáš Hanák. Režisér mu na to údajně řekl, že „tyto scény nejsou pro malé děti“.
Legendární scénu se sněhem inspiroval reálný příběh veksláka, který si před Tuzex nechal navézt dvě tatrovky písku a vytvořil si uprostřed chodníku soukromou pláž. V županu, s doutníkem a sklenicí whiskey sledoval lidi, jak pospíchají do práce.
Film se natáčel v různých částech Prahy, a to v Radotíně, na Malé Straně, Smíchově, v Libni, Holešovicích a také u hotelu Admirál na hořejším nábřeží.
Bony a klid byly posledním filmem kameramana Jaromíra Kopřivy. Zemřel během natáčení. Zbytek dotočil Jan Malíř.
Snímek Bony a klid můžete zhlédnout na ČT1 ve středu 17. prosince od 21:45.
