Šumavské dobrodružství malého Vaška patří k nejoblíbenějším českým filmovým počinům, ale jeho vznik provázely nečekané potíže v přísně střeženém hraničním pásmu. Herec Tomáš Holý musel během léta zvládat obrovské pracovní tempo, protože souběžně pracoval na dvou velkých projektech najednou. Kromě náročných podmínek v přírodě se štáb snímku Na pytlácké stezce musel vyrovnat i s politickým tlakem, který citelně zasáhl do soukromého života představitele filmového dědečka.
Geniální improvizace dětské hvězdy
Léto roku 1978 představovalo pro malého Tomáše Holého neuvěřitelný pracovní maraton. Talentovaný chlapec musel souběžně zvládat natáčení dvou svých nejslavnějších filmů a přebíhat mezi rolí Vaška a hrdinou komedie Jak dostat tatínka do polepšovny. Režisér Václav Gajer mu na place dopřál naprostou tvůrčí svobodu a nevyžadoval po něm doslovné učení připraveného scénáře.
Tomášovi stačilo znát základní smysl každé scény a zbytek textu tvořil přímo před kamerou vlastními slovy. Právě tato spontánnost vdechla celému dílu jedinečnou bezprostřednost a přirozenost.
Drsný osud filmového dědečka
Představitel rázovitého hajného Straky prožíval v soukromí mnohem těžší časy než jeho filmová postava. Herec Gustáv Valach byl hluboce věřícím katolíkem a jeho pevné morální postoje mu v tehdejší době způsobily značné potíže. Kvůli odmítnutí role papeže v kontroverzním divadelním představení se ocitl na černé listině tehdejšího komunistického režimu. Určité období měl přísný zákaz vykonávat své povolání a musel si vydělávat na živobytí jako obyčejný dělník u bagru.
Samotná postava lesníka měla svůj reálný předobraz v jednom skutečném šumavském obyvateli. Scenárista Josef Pohl čerpal inspiraci u muže, který byl ve svých zásadách stejně neústupný jako filmový hrdina. Tento lesník se ve skutečnosti zřekl svého vlastního synovce z velmi bizarního důvodu. Mladík totiž po skončení vojenské služby odmítl nastoupit k práci v lesích a raději zvolil kariéru vedoucího ve vinárně. Tato rodinná zrada vedla k definitivnímu přerušení všech příbuzenských vazeb.
Západní zakázka v divočině
Další šumavské příběhy by nejspíš vůbec nevznikly, nebýt obrovského zájmu diváků v tehdejším Západním Německu. Původně se počítalo jen s jedním filmem, ale přímá objednávka od našich západních sousedů nakonec štáb přiměla k návratu do lesů. Filmaři se tehdy usídlili v Klostermannově chalupě u obce Srní, která v té době postrádala jakýkoli přívod elektřiny. Veškerou techniku musely napájet hlučné naftové agregáty postavené v bezpečné vzdálenosti od stavení. Tyto stroje duněly hluboko v lese, aby jejich hluk nekazil hercům záznam dialogů.
Pod dohledem ozbrojených hlídek
Filmaři pracovali v těsné blízkosti státních hranic a jejich pohyb neustále hlídali muži se zbraněmi. Celý štáb se musel smířit s tím, že se v přísně střeženém pásmu nehne bez dozoru ani na krok. Oddíl Pohraniční stráže z Kvildy doprovázel herce i techniky po lese a v zakázaném území dohlížel na každý detail natáčení. Vojáci bedlivě sledovali lidi i veškerou techniku, aby nikdo nenarušil tehdejší režim. Mezi štábem a herci tak panovala zvláštní atmosféra napětí.
Nejnáročnějším úkolem pro všechny zúčastněné se stalo natáčení dramatického finále za prudké bouře. Režisér trval na maximální autenticitě a nechal herce pracovat během skutečně deštivé noci v šumavských lesích. Promáčení aktéři museli podávat špičkové výkony v nepříznivých podmínkách pod náporem opravdových srážek.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek Na pytlácké stezce můžete zhlédnout v neděli 22. března na stanici Nova od 16:20.
