Televizní román Byl jednou jeden dům z poloviny sedmdesátých let sleduje osudy obyvatel pražského činžáku na pozadí bouřlivých událostí od roku 1936 do konce druhé světové války. Autorská dvojice Jan Otčenášek a Oldřich Daněk do scénáře promítla vlastní zkušenosti a vytvořila sérii pro tehdejší hereckou špičku. Kvůli normalizační cenzuře však muselo vzniknout alternativní finále plné bojových scén, ke kterému se po letech přidala i nečekaná odhalení drobných chyb v ději.
Fiktivní Bagounova ulice vyrostla na Barrandově
Seriál sleduje osudy rodiny Nerudných, uhlíře Budáka, rodiny Drvotových a dalších nájemníků pražského činžáku. Scenáristé Jan Otčenášek a Oldřich Daněk dílo označili jako televizní román. Hlavní téma přinesl Otčenášek, protože příběh vychází z jeho zkušeností z dospívání v podobné ulici. Daněk následně poskládal linky tak, aby v každém díle vystoupila do popředí jiná postava. Dialogy tvořili společně, Daňkova manželka je rovnou zapisovala na psacím stroji a v hotovém textu pak autoři prováděli finální úpravy.
Obyvatelé bydlí ve fiktivní Bagounově ulici. Samotné průčelí filmového domu tvůrci našli v Opatovické ulici na pražském Novém Městě. Celý spletitý vnitřek činžáku včetně pavlačí však vyrostl v barrandovském ateliéru číslo 7. V té době šlo o největší ateliérovou stavbu od roku 1947.
Součástí domu je také kino Bio Ilusion. Skutečný biograf tohoto jména za první republiky fungoval na pražských Vinohradech a svého času v něm jako pokladní pracovala herečka Zita Kabátová. V seriálové promítací kabině se objevují dobové plakáty na filmy Na tý louce zelený nebo Světla velkoměsta.
Zkušenosti Karla Högera a reálné vztahy na place
Před kamerou se sešla mimořádná herecká sestava v čele s Karlem Högerem. Ten si s velkou chutí zahrál malířského neumětela. Jana Hlaváčová, představitelka domovnice Anděly, vzpomínala na jejich první společnou scénu. Höger do role šlapal tak silně, až měl úplně rudé uši a scéna působila nepřirozeně. Sám jí tehdy vysvětlil svůj herecký postup. Popsal, že se stydí, ale musí nejprve extrémně přehrávat a teprve z tohoto bodu roli ubírá ke správnému tvaru. Postěžoval si jí také, že režiséři po něm už nechtějí nic nového a berou ho jako hotovou věc, se kterou se nedá hýbat.
Mnozí herci do svých postav promítli vlastní životy. Josef Vinklář jako boxer Arnošt zpíval Anděle písničku Holčičko má naprosto stejným způsobem, jakým si jeho vlastní otec kdysi udobřoval matku. V bytě Anděly také visí nástěnka fotbalové Slavie s fotografií Vlastimila Kopeckého. Vinklář byl celoživotní slávista a jednu dobu zasedal ve výboru klubu.
Vladimír Ráž a Alena Vránová ztvárnili manželský pár Hektora a Kláru, manžely přitom byli i ve skutečnosti. Podobně si partnery zahráli Jan Skopeček a Slávka Budínová, kteří si toto spojení později zopakovali ve filmu Léto s kovbojem. Jiří Sovák v roli uhlíře Budáka pro změnu odehrál všech pět dílů v jednom jediném saku a na hlavě nosil rádiovku. Tu si po natáčení seriálu Eliška a její rod schoval jako relikvii a využil ji i zde.
Historické reálie narušily drobné omyly v ději
Tvůrci si dali záležet na dobových detailech. Radní Nerudný v podání Miloše Nedbala jedná v jednom z dílů o namalování obrazu svého statku v Padeřicích, který mu zabrali Němci. Na fotografii, podle níž má obraz vzniknout, je přitom zachycen skutečný Manský dvůr u Dolního Žandova na Chebsku. Ten v roce 1938 zabral Konrad Henlein jako své letní sídlo.
Děti si v seriálu kupují mejdlíčko, oblíbenou sladkost tehdejší doby. Její složení z bramborového škrobu a kyseliny sírové sice zní hrozivě, po obarvení se však běžně prodávala a konzumovala.
Bystrému oku diváka ale neuniklo několik chyb. Ve třetím díle naskakuje Václav Postránecký coby Přemek Tvaroh do rozjíždějícího se vlaku. Zabouchne si dveře vagonu a zůstane stát na stupátku. Dveře se však u těchto vozů otevírají ven, takže za jízdy by se už dovnitř nedostal.
Další nelogičnost se skrývá v posledním díle u uhlíře Budáka. U sazenic tabáku má napsáno, že je zasadil v dubnu, děj se přitom odehrává v únoru 1945. Během únorového pohřbu dědečka Drvoty jde za rakví postava Martina Hracha s domovnicí Andělou. Martin se přitom v seriálovém ději vrací z totálního nasazení až o pět minut později.
Přetočený závěr s oběťmi na barikádách
Poslední pátý díl s názvem Obvaziště Boccaccio se po premiéře v roce 1975 dočkal razantních zásahů cenzury. Vedení televize usoudilo, že finále postrádá dostatečný důraz na komunistický odboj, chybí mu vyzdvihnutí Rudé armády a také mrtví hrdinové na barikádách. Režisér František Filip tak musel závěr upravit.
Vznikla nová verze přejmenovaná na Barikáda ve vedlejší ulici, do které filmaři dotočili scény s dalšími herci. Petr Čepek jako promítač Svárovský tak v upraveném ději umírá při pochodu smrti. Postava Přemka se ze západní fronty ocitla v nemocnici po boku sovětského důstojníka, protože tvůrci nesměli uvést jeho odchod do Anglie. Na place se objevili také Viktor Preiss, Dana Syslová nebo Jan Přeučil. Štáb musel znovu postavit barikádu, na níž padl mimo jiné strážník Ulč. Tvůrci tehdy zvažovali i zcela nový díl s názvem Vyvlastňování firmy Nerudných, ten však televize rovnou zamítla.
Dotáček se nedožil Jan Libíček v roli hostinského. Diváci tuto novou verzi sledovali až do roku 1989 bez něj. Po revoluci se na obrazovky natrvalo vrátila původní režisérská podoba páté epizody. Alternativní verze je dostupná v iVysílání České televize.
První epizodu seriálu odvysílá ČT1 v neděli 27. září v 17:10. Druhý díl následuje o týden později 4. října v 17:20.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
