Jediný východoněmecký film, který si kdy sáhl na nominaci na Oscara, se zrodil v bolestech a pod politickým tlakem. Snímek Jakub lhář, ve kterém exceloval Vlastimil Brodský, dnes patří do zlatého fondu kinematografie. Jenže stačilo málo a český herec by se na plátně vůbec neobjevil. Do obsazení totiž musel zasáhnout samotný generální tajemník SED Erich Honecker, který ze stolu smetl původní plány režiséra.
Sázka na špatnou stranu zdi
Režisér Frank Beyer měl o představiteli hlavní role Jakuba Heyma jasnou vizi. Chtěl někoho, kdo přitáhne lidi do kin, a jeho volbou číslo jedna byl populární německý herec Heinz Rühmann. Mělo to však jeden zásadní háček. Rühmann byl občanem západního Německa, což v době studené války představovalo pro východoněmecké soudruhy nestravitelný problém.
Do situace se vložil přímo nejvyšší představitel NDR a německý komunistický politik Erich Honecker. Ten osobně rozhodl, že Beyer musí od nápadu obsadit západoněmeckou hvězdu ustoupit. Režisér tak musel hledat jinde a volba padla na Vlastimila Brodského. Paradoxně právě tento politický zásah vedl k tomu, že Brodský podal výkon, za který si v roce 1975 odnesl Stříbrného medvěda z festivalu v Berlíně.
Němčina jako nepřekonatelná bariéra
Natáčení však pro českou hereckou legendu rozhodně nebylo procházkou růžovým sadem. Brodský totiž němčinu neovládal na takové úrovni, aby mohl v tomto jazyce plnohodnotně hrát. Své dialogy proto na place odříkával v češtině, což vytvářelo bizarní situace zejména pro jeho německé kolegy. Ti museli reagovat na repliky, kterým často vůbec nerozuměli.
Pro německou verzi filmu byl Brodský kompletně předabován tamním hercem. Jazyková bariéra zkomplikovala především scény s Erwinem Geschonneckem, který hrál Kowalského. Přesto právě tato izolovanost a nutnost spoléhat se na výraz tváře možná dodala postavě Jakuba onu křehkou a dojemnou autentičnost, kterou diváci i kritici dodnes obdivují.
Polská stopka a přesun do Žatce
Původní plány počítaly s tím, že se příběh z židovského ghetta bude natáčet v autentických lokacích v Polsku, například v Krakově nebo Osvětimi. Němci nabídli polské straně koprodukci, ale narazili. Polská vláda odmítla, údajně kvůli vytížení jinými projekty, a dokonce znemožnila účast polským hercům, kteří už byli obsazeni.
Filmaři tak museli na poslední chvíli improvizovat. Roli Mischy převzal narychlo Henry Hübchen a štáb se přesunul do Československa. Jako kulisa pro varšavské ghetto nakonec posloužilo město Žatec a jeho náměstí Svobody. Právě zde vznikla tísnivá atmosféra filmu, který se jako jediný snímek z produkce NDR probojoval až do nejužšího výběru na Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Herectví jako striptýz duše
Brodský do role vložil veškerou svou melancholii a citlivost. Jeho přístup k práci ostatně nejlépe vystihuje jeho vlastní herecké krédo. „Herectví je striptýz duše. Chcete-li být dobrý, musíte čerpat ze všeho, co v sobě máte,“ uvedl Brodský v jednom ze svých pozdějších vyjádření. V Jakubovi lháři se mu to podařilo dokonale, vytvořil postavu, která i po desetiletích budí soucit a obdiv.
Snímek Jakub lhář uvede ČT2 v pondělí 26. ledna ve 21:40.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
