Francouzská komedie Jsem nesmělý, ale léčím se patří k trvalkám televizních obrazovek. Pierre Richard se v ní ujal režie i role plachého muže bojujícího o srdce krásné modelky. Natáčení snímku z konce sedmdesátých let provázela řada komplikací a extrémů. Štáb čelil nevídaným rozmarům počasí a z jednoho hudebního motivu se o pár let později stal mezinárodní hit.
Drahý kurz sebevědomí a neústupná matka
Pierre Richard ztvárnil pokladníka z velkého hotelu v lázeňském městě Vichy. Hlavní hrdina trpí chorobnou ostýchavostí a nedokáže nikomu říct ne. Kvůli své povaze odpoví na inzerát psychologického institutu a koupí si tréninkové kazety, knihy a boxovací pytel. Za tyto pomůcky zaplatí italskému prodejci šest tisíc franků.
Tento okamžik spojí osudy plachého pokladníka a suverénního obchodníka Alda, kterého ztvárnil herec Aldo Maccione. Italský svůdník působí velmi sebevědomě, ve skutečnosti jde o muže silně ovládaného vlastní dominantní matkou. Přesto má dobré srdce a stává se učitelem svádění. Neváhá dokonce prodat vlastní auto, aby svému nesmělému žákovi financoval život na vysoké noze.
Práce v luxusních francouzských letoviscích
Příběh se točí kolem Agnès, vítězky soutěže s těstovinami, kterou všude pronásledují fotografové. Do této role tvůrci vybrali tehdejší modelku Mimi Coutelier. Filmaři tehdy cestovali po nejkrásnějších lokalitách tehdejší Francie. Kamery se rozjely ve zmíněném Vichy a brzy se celá produkce usídlila na Anglické promenádě v Nice a v prostorách prestižního hotelu Negresco.
Štáb zde ale trápila obrovská nepřízeň počasí. V oblíbeném slunném letovisku dlouhých osmnáct dní nepřetržitě pršelo. Obyvatelé se tvůrcům svěřili s tím, že nic podobného od roku 1942 nezažili. Další natáčecí dny probíhaly v kasinu v Dolní Normandii ve městě Deauville, kam zavítal pro změnu silný sníh. Sněhové přeháňky místní obyvatele naprosto šokovaly, tamní příroda takové počasí neukázala víc než dvacet let.
Umývač nádobí a zastávka s kamionem
Hlavní hrdina udělá pro lásku naprosto všechno a následuje svou vysněnou ženu do Nice, kde přijme podřadné místo umývače nádobí. Veškerou smetanu a ironii si na něm zkouší noblesní ředitel hotelu v podání Jacquese Françoise.
Úsměvné a bláznivé situace do děje vnáší i další vedlejší postavy. Extravagantní Catherine Lachens se objevila v bizarní scéně jako řidička kamionu zkoušející svést stopujícího plachého muže. Další vtipné momenty přináší scéna ze hry pétanque, kde zazářil herec Robert Castel s přezdívkou Trinita.
O mnoho let později si na komedii smlsli i čeští diváci s citem pro detailní filmové znalosti. Pozornému uchu neunikne chybný překlad jednoho slavného titulu. Hrdinové narážejí na skutečný americký katastrofický snímek z roku 1974. V tuzemském znění však zcela zbytečně zazní pojem Pekelná věž, přitom oficiální distribuční název zní Skleněné peklo.
Dvojí křestní jména a recyklovaná hudba
Na scénáři ke snímku spolupracovali zkušení autoři Jean Jacques Annaud a Alain Godard. Tvůrci si docela ulehčili vymýšlení jmen pro ústřední dvojici. Richard se na plátně jmenuje Pierre a Maccione pak ve filmu reaguje na jméno Aldo.
Komedie přilákala jen ve Francii do kin přes dva a půl milionu diváků a stala se velkým komerčním hitem. Tvůrčí duo obou herců si sedlo natolik dobře, že spolu hned následující rok natočili úspěšný snímek To já ne, to on. Neobvyklý osud potkal hudbu z pera skladatele Vladimira Cosmy. Motivy složené pro plážové scény v Nice i ústřední píseň na diskotéce se staly slavnými až o pár let později, když je režiséři recyklovali v dalších projektech včetně oblíbeného hitu La Boum.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek Jsem nesmělý, ale léčím se uvede ČT2 23. června od 10:35.
