V komedii Kristian z roku 1939 musel Oldřich Nový během společných scén s Adinou Mandlovou stoupat na připravené cihly. Režisér Martin Frič tímto trikem vylepšoval hercův vzrůst, aby před kamerou nepůsobil menší než jeho partnerka. Samotné natáčení navíc probíhalo pod silným tlakem německých okupačních úřadů, které českým filmařům v barrandovských ateliérech tvrdě omezily vymezený čas.
Jednou měsíčně bohatým svůdníkem, jindy spořádaným úředníkem
Nenápadný úředník cestovní kanceláře Alois Novák, kterého se ujal Oldřich Nový, si jednoho dne řekl, že chce žít jiný život. Každý měsíc si proto vždy na jeden večer hraje na okouzlujícího muže v luxusním Orient baru, kde vystupuje pod jménem Kristian. Svým podmanivým vystupováním dokáže okouzlit krásné ženy, avšak těsně před vrcholem večera vždy nečekaně mizí a vrací se zpět k manželce Mařence (Nataša Gollová) a svému nudnému úřednickému životu. Teprve mondénní Zuzana (Adina Mandlová) se jeho iluzí nenechá zmást a začne po záhadném elegánovi pátrat.
Prostředí elegantního Orient baru, které se ve filmu objevuje, vytvořili filmaři překvapivě levně. Drahý vzhled baru maskoval skutečnost, že ho štáb postavil za necelý týden z náhradních a zbytkových materiálů.
Cihly u nohou Oldřicha Nového
Mezi dvojicí hlavních představitelů panoval na place drobný fyzický nepoměr. Režisér Martin Frič se proto rozhodl zasáhnout do výšky herců, aby Oldřich Nový působil na obrazovce mužněji a o něco vyšší než jeho filmová partnerka Adina Mandlová. Během společných scén přidávali kulisáci Novému k nohám cihly, díky kterým herec vyrostl. Když kamera snímala celé postavy, kompenzoval svůj vzrůst u herce alespoň klobouk. Sám herec měl navíc na obrazovku jasný požadavek. Oldřich Nový si uvědomoval, že jeho pravá část obličeje působí lépe, proto k objektivu kamery nastavoval téměř vždy svou pravou tvář.
Práce na kultovní komedii ovlivnil tlak z Berlína. Německé okupační úřady neústupně vyčlenily v barrandovských ateliérech Čechům pevný a přísně ohraničený čas na natáčení. Filmaři tak měli na dokončení filmu tvrdé časové limity a nakonec stihli natáčení zkompletovat za pouhých 23 dní. S chybějícím dotažením termínu mohl navíc Martin Frič spoléhat na štědrost producenta Miloše Havla. Nabídl mu sto tisíc korun navíc, pokud celý snímek natočí a odevzdá o týden dříve.
Konec pesimismu i nacistický zákaz
Originální děj čerpali čeští tvůrci z francouzské divadelní hry autora Yvana Noého, ačkoli jeho jméno tehdy nesmělo figurovat ani v titulcích, ani na filmových plakátech. S předlohou se Frič s kolegy příliš nepáral. Změnil osud hlavní postavy, původně měl film končit depresivně Kristiánovým rozvodem, Frič ale vsadil na dobrý konec s odhodlanou manželkou Mařenkou, čímž zmírnil hořké vyznění.
Vztahy k dílu zkomplikovala i situace na území dnešního Slovenska. Nacistická Třetí říše vyvíjela silný nátlak proti dovozu českých snímků. Ministerstvo propagandy, pod vedením Josepha Goebbelse, tak nakonec uvedení filmu u sousedů striktně zakázalo. Režim odmítnutí zdůvodnil tím, že filmů podobného typu existuje v Německu už dost.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
