Filmové hlášky jsou zvláštním druhem poezie. Nevznikají s úmyslem stát se nesmrtelnými, ale přesto přežijí celé generace. Česká kinematografie má na tohle mimořádný talent. Dokázala, že i prostá věta může nést paměť doby, nadhled i sebeironií. Pojďte si vyzkoušet v našem kvízu, jak jste na tom s jejich znalostí.
Český film jako jazyk národní identity
Když se mluví o českém filmu, obvykle se hodnotí režie, herectví, kamera. Jenže to, co skutečně utvářelo jeho sílu, byl jazyk. Češi nikdy nevěřili na patos. Naše kinematografie se proto místo heroismu soustředila na všednost. V tom tkví její genialita.
Od Hrubínovy poetiky přes menzelovské podobenství až po civilní grotesku normalizačních let. Český film se vždycky točil kolem obyčejného člověka, který sice padá, ale nikdy se nevzdává. Hlášky, které z těch filmů vzešly, jsou destilát takového postoje.
Hláška „Hliník se odstěhoval do Humpolce“ je dnes metaforou české potřeby utéct, ale přitom zůstat doma. „Má pravdu, předsedo“ je univerzální souhlas s absurditou světa. A „Pane učiteli, už je čas“ je jemné připomenutí, že i vážnost má mít své meze.
Když věta přežije svého autora
Některé hlášky napsal scenárista. Jiné improvizoval herec. Ale všechny přežily, protože měly společné něco, co dnešní filmy ztrácí, a to pravdivost. Jiří Sovák, Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík nebo Jiří Kodet nemluvili jako postavy. Mluvili jako lidé, které divák znal z ulice.
Je fascinující, že i po padesáti letech některé filmové věty neztratily svou sílu. Když Hrušínský v Rozmarném létě suše konstatuje „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný“, říká tím víc o české mentalitě než celé knihy sociologie. A když Vladimír Menšík v Slavnostech sněženek zahlásí „To zas bude v álejích nablito“, vystihne celý princip českého vesnického veselí i melancholie.
Kvíz: Znáte hlášky z českých filmů?
Vyzkoušejte si, jak hluboko sahá vaše filmová paměť. Deset hlášek, deset okamžiků české kultury.
1. „To je dost, žes nás taky jednou vyvez.“
a) Slavnosti sněženek
b) Vesničko má středisková
c) Na samotě u lesa
d) Postřižiny
2. „Já jsem malej, ale šikovnej.“
a) Princezna ze mlejna
b) S čerty nejsou žerty
c) Lotrando a Zubejda
d) O statečném kováři
3. „Nudíte se? Kupte si medvídka mývala.“
a) Na samotě u lesa
b) Slavnosti sněženek
c) Rozmarné léto
d) Postřižiny
4. „Prdí taky hadi?“
a) Copak je to za vojáka
b) Slunce, seno, jahody
c) S tebou mě baví svět
d) S čerty nejsou žerty
5. „Já jsem inženýr Králík, těší mě.“
a) Na samotě u lesa
b) Kulový blesk
c) Marečku, podejte mi pero
d) Vrchní, prchni
6. „Ty kuřata v tý bedně se mi zdály nějaký divný, měly takový zahnutý zobáky.“
a) Pupendo
b) Jedna ruka netleská
c) Samotáři
d) Knoflíkáři
7. „Kdo si nenakrad, musí to brát, jako že nevyhrál.“
a) Hoří, má panenko
b) Vesničko má středisková
c) Pelíšky
d) Postřižiny
8. „Vy nekouříte? Ne, já když kouřím, tak zvracím.“
a) Marečku, podejte mi pero
b) Obecná škola
c) Pelíšky
d) Sněženky a machři
9. „Sejdeme se za patnáct minut. Já nemám hodinky. Tak za dvacet.“
a) Jedna ruka netleská
b) Samotáři
c) Pelíšky
d) Nuda v Brně
10. „Zavřete oči, odcházím.“
a) Kristián
b) Katakomby
c) Dívka v modrém
d) Tanečnice
Správné odpovědi
1a, 2b, 3d, 4c, 5d, 6b, 7a, 8a, 9a, 10a
Vyhodnocení kvízu
0–2 body:
Buď jste se narodili až po roce 2000, nebo jste celý život sledovali jen zahraniční filmy. Nevadí. Česká kinematografie na vás teprve čeká. Zkuste začít klasikami jako Vesničko má středisková, Pelíšky nebo Marečku, podejte mi pero.
3–5 bodů:
Základy máte. Některé hlášky poznáte, jiné vám zní povědomě. Možná by stačilo pár večerů s Menšíkem, Sovákem nebo Svěrákem a rázem byste měli jasno. Doporučujeme si dát filmový víkend. Jeden černobílý film, jeden barevný, jeden Troška.
6–8 bodů:
Výborně. Jste člověk, který si pamatuje nejen hlášky, ale i herecké nuance. Váš humor je vytříbený a český film pro vás není kulisa, ale radost. Patříte mezi tu menšinu, která rozumí ironii i něze, která z české kinematografie dělá fenomén.
9–10 bodů:
Gratulujeme. Jste chodící encyklopedie českého filmu. Hlášky citujete zpaměti, znáte herce podle hlasu a zřejmě máte doma sbírku DVD, kterou by vám záviděla i FAMU. Vy už si nezasloužíte další kvízy, ale vlastní pořad o českém filmu.
A pokud máte nostalgickou náladu, můžete si o víkendu pustit filmy, které nikdy nezestárnou. V sobotu od 15:10 komedii Všichni musí být v pyžamu na Primě, hned poté v 16:55 snímek Past na kachnu. V neděli pak Nova nabídne od 14:10 legendární Jen ho nechte, ať se bojí a od 16:10 nestárnoucí Což takhle dát si špenát.
Zdeněk Pohlreich se s Ano, šéfe vrátil k Letovskému statku a nestačil se divit. Změna k lepšímu jej velmi překvapila
Zdroje: autorský text, Novinky
