Slavná komedie Billyho Wildera Někdo to rád horké měla premiéru v roce 1959, ale její půvab, šarm a dvojitá dávka humoru nepřestávají bavit ani po více než šedesáti letech. Marilyn Monroe, Tony Curtis a Jack Lemmon se pod vedením geniálního režiséra stali součástí jedné z nejlepších filmových komedií všech dob. A jak už to tak bývá, to nejzajímavější se často odehrávalo mimo kameru.
Když muzikanti oblékli šaty a změnili jména
Děj filmu se odehrává v roce 1929, kdy dvojice neúspěšných muzikantů Joe a Jerry náhodou přihlíží krvavému střetu gangsterů. Aby unikli pomstě, převléknou se za ženy a připojí se k dámskému orchestru Sladké Zuzi, který míří na Floridu. Joe se pod jménem Josefína brzy zakouká do krásné zpěvačky Pusinky Kovalczykové, zatímco Jerry, alias Dafné, se neplánovaně stane objektem zájmu postaršího milionáře Osgooda Feldingha. Zmatek, převleky, nečekané zápletky i nekorektní dvojsmysly rozjíždějí kolotoč situací, které do dnes rozesmějí i ty největší bručouny.
Film kombinuje prvky crazy komedie, hudebního muzikálu i parodie na gangsterské filmy. Kromě nesporné chemie mezi herci ho ozvláštňuje i jazzová hudba Mattyho Malnecka a nezapomenutelné kostýmy, v nichž hlavní hrdinové proměnili své mužské identity na dokonale nalíčené dámy.
Monroe v problémech, Lemmon v šatech a Wilder bez nervů
Z natáčení se dochovalo mnoho pikantních historek. Jednou z nejznámějších je legenda, podle níž Monroe dostala do rukou ukulele proto, že její držení „pomáhalo zvýraznit její přednosti“. Vzhledem k tomu, jak moc se studio snažilo využít její šarm a ženskost, to zní víc než pravděpodobně.
Jack Lemmon ve své biografii vzpomínal, že první zkušební projekce dopadla katastrofálně. Lidé odcházeli, agenti a producenti radili přestříhat nebo přetočit velké části filmu. Wilder ale zachoval klid. Když se ho Lemmon zeptal, co s tím bude dělat, odvětil: „Nic. Je to zatraceně dobrý film.“ A měl pravdu. Při druhé projekci v Los Angeles publikum nadšeně aplaudovalo ve stoje.
Role Jerryho alias Dafné byla pro Lemmona výzvou. V ženském převleku strávil více než 80 % času na plátně. A zvládl to s takovým šarmem, že se stal jedním z hlavních důvodů úspěchu filmu.
Naopak Monroe si natáčení pořádně zkomplikovala. Nejen že se pravidelně zpožďovala o dvě až tři hodiny a často vůbec nevycházela z šatny, ale do některých scén dorazila opilá. Jeden z nejkritičtějších momentů nastal, když scéna s příchodem na pokoj musela být natočena 59krát. Během natáčení navíc opakovaně užívala prášky na spaní a bojovala s depresemi. Dokonce byla těhotná, ale i toto těhotenství bohužel skončilo potratem.
Hádky, zákazy, a nakonec kult
Zásadní problém nastal po skončení natáčení, kdy Billy Wilder uspořádal slavnostní večeři pro štáb. Jenže Monroe mezi pozvanými chyběla. Důvodem bylo její neprofesionální chování, které natáčení prodražilo o půl milionu dolarů. Herečka to těžce nesla a údajně po přečtení některých Wilderových poznámek v tisku jeho ženě vzkázala, „ať se jde vycpat“. Wilder později svůj postoj zmírnil. „Chce to opravdového umělce, aby přišel na plac, neznal text, a přesto podal takový výkon.“
Ve filmu se původně postava Sugar Kane vůbec neměla objevit, přesto právě díky ní se snímek stal ikonickým. Ironií osudu je, že Monroe roli nechtěla. Doufala, že kvůli své přibývající váze bude přeobsazena. Marně. A i když si stěžovala, že její kolegové jí připomínají Hitlera, nakonec se jí podařilo předvést jeden ze svých nejpamátnějších výkonů.
Film měl i své odpůrce. V Kansasu byl po premiéře zakázán. Převleky hlavních hrdinů byly údajně „pro Kansas příliš zneklidňující“. Zato zbytek světa film miloval. Podle žebříčku Entertainment Weekly je to devátý nejlepší film všech dob a nejlepší komedie vůbec.
Monroe zemřela jen šest let po uvedení filmu. Právě díky honorářům z tohoto snímku se podařilo posmrtně vyrovnat její dluhy. Její postava Sugar Kane Kowalczyk ale přežila čas i mýty a dodnes zůstává jedním z nejikoničtějších ženských zjevů filmové historie.
Snímek Někdo to rád horké můžete zhlédnout na ČT2 ve středu 24. prosince od 9:30.
