Filmová adaptace románu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále sleduje osudy číšníka Jana Dítěte od třicátých do šedesátých let dvacátého století. Cesta snímku do kin trvala dvacet let a provázely ji složité spory o autorská práva. Režisér Jiří Menzel se na place totiž potýkal s mimořádně vysokým rozpočtem a musel dokonce nechat počítačově upravit intimní partie najatých modelek.
Příběh číšníka na pozadí velkých dějin
Příběh Jana Dítěte se odvíjí ve dvou časových rovinách. V mládí ho ztvárňuje bulharský herec Ivan Barnev, ve stáří pak Oldřich Kaiser. Hlavní hrdina od začátku touží po bohatství a postupně prochází službou v několika podnicích. Od maloměstského hotelu a luxusní rezidence Tichota se vypracuje do pražského hotelu Paříž. Tam působí vrchní Skřivánek v podání Martina Huby, který se rád chlubí tím, že obsluhoval anglického krále.
Během služby v podniku U Zlatého města Prahy dostává Dítě cenné rady od obchodního zástupce Waldena. Obrovský jedlík si jednoho dne vykládá podlahu pokoje vydělanými bankovkami a později Janovi doporučí sbírat poštovní známky. Tento krok Janovi po válce pomůže ke zbohatnutí, samotný Walden ovšem mizí v transportu. Janův život mění také setkání se sudetoněmeckou učitelkou tělocviku Lízou, kterou hraje německá herečka Julia Jentsch. Sňatek s pravověrnou Němkou udělá z hrdiny na čas kolaboranta.
O práva na Hrabalův text se filmaři přetahovali dvacet let
Přípravy filmu provázel zdlouhavý boj o filmová práva. První doložitelné zmínky o natáčení padly v roce 1986, kdy měl snímek režírovat Karel Kachyňa. Po revoluci se do hry vložil producent Jiří Sirotek, který s projektem oslovil Jiřího Menzela. Sám Bohumil Hrabal ale prodával práva různým stranám. Získala je skupina lidí kolem Karla Kachyni, jindy na ně měl smlouvu Menzel a následně je odkoupila televize Nova.
Situace se natolik vyhrotila, že Jiří Menzel na filmovém festivalu v Karlových Varech sešlehal producenta Sirotka proutkem. Uvažovalo se také o angažování Jana Svěráka nebo autorské dvojice Petr Jarchovský a Jan Hřebejk. Projekt pak natrvalo převzal Jiří Menzel, který k filmu napsal novou verzi scénáře.
Výroba si vyžádala bezmála osmdesát pět milionů korun a režisér neskrýval velkou nervozitu z rozpočtu. Uvedl, že se bál zbytečného plýtvání a často kvůli výdajům nemohl usnout. Chtěl zachovat spisovatelův rukopis a vyhnout se postmodernímu guláši bezúčelných režijních schválností.
Vyholené modelky v hotelu upravoval počítač
Tvůrci narazili během natáčení na několik kuriózních problémů. Pro scénu z hotelu Tichota najala produkce modelky, které měly u bazénu pózovat nahé s vojáky. Na plac ale dorazily s vyholenými intimními partiemi. Příběh se však odehrává za druhé světové války, kdy podobná úprava nebyla běžná. Ochlupení proto muselo dívkám zpětně dokreslit pražské studio Universal Production Partners. Ve stejné scéně se zraněnými vojáky si zahráli skuteční invalidé.
Zámeček, který představoval hotel Tichota, má ke druhé světové válce historickou vazbu. Za protektorátu budova opravdu sloužila pro potřeby nacistické třetí říše. Fungovalo v ní takzvané Kuratorium, kde probíhala výchova české mládeže v duchu německé ideologie.
Natáčení přineslo i faktické chyby. Habešská delegace přivede do restaurace na banket dvouhrbého velblouda. Toto zvíře v Africe vůbec nežije. Samotného habešského císaře si navíc zahrála americká zpěvačka Tonya Graves.
Nesrovnalosti se objevují i v technických detailech a výpravě. Když majitel restaurace sbírá ze země drobné mince, leží na ulici v pozadí přechod pro chodce, který v dané době neexistoval. V úvodu snímku zase kamera zabere železniční vozy typu Bt z mnohem pozdější éry.
Třicet kulis a maďarský režisér v herecké roli
Štáb pracoval na pětadvaceti různých lokacích. Natáčelo se mimo jiné v Liberci, Harrachově, Vejprtech nebo v Praze u Karlova mostu. Scéna ze hřbitova z vysídlené německé vesnice vznikala v obci Vrchní Orlice v Orlických horách. Zde po válce skutečně došlo k odsunu a zbyl jen kostel se hřbitovem. Filmaři celkem vybudovali třicet kulis a ušili dva tisíce kostýmů. Vedle téměř čtyřiceti hlavních a vedlejších postav se před kamerou objevilo jedenáct set komparzistů. Na dvaačtyřiceti kilometrech filmového pásu zůstalo natočeno 3333 klapek.
Do role bohatého burziána obsadil Jiří Menzel oscarového maďarského režiséra Istvána Szabóa. Krok vysvětlil tím, že tohoto jemného filmaře oslovil spíše ze žertu a k jeho překvapení roli bez váhání přijal. Hoteliéra Brandejse ztvárnil Josef Abrhám. Postavu stejného jména dostal herec už ve snímku Stůj, nebo se netrefím z roku 1998, kde hrál železničáře Edu Brandejse.
Literární předloha k filmu vznikla v Sadské. Bohumil Hrabal tu trávil čas na chatě a v místní hospodě zaslechl vyprávění číšníka o předválečných časech. Spisovatel text následně sepsal za pouhých osmnáct dnů.
Film Obsluhoval jsem anglického krále vysílá stanice Nova Cinema 28. září v 17:25 a reprízu uvede 2. října v 10:00.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
