Francouzská komedie Pošetilost mocných patří k oblíbeným klasikám televizních obrazovek. Louis de Funès v ní září jako hrabivý výběrčí daní don Salluste po boku rázného sluhy Blazeho. Natáčení výpravného historického snímku provázela řada komplikací spojených s rozmary počasí i nečekanými personálními změnami. Výsledek propracované filmařské práce ovšem baví diváky už dlouhé desítky let.
Divadelní inspirace a smutná ztráta
Režisér Gérard Oury nosil nápad na film v hlavě jedenáct let. V roce 1960 totiž sám ztvárnil dona Sallusta na prknech pařížského divadla v původní hře Victora Huga Ruy Blas. Během představení si uvědomil obrovský komediální potenciál příběhu. Roli bystrého sluhy později psal přímo na tělo herci Bourvilovi. Ten však velmi krátce před začátkem natáčení v září 1970 podlehl těžké nemoci.
Tvůrci tak museli narychlo hledat náhradu a záchrana přišla z nečekané strany. Herečka Simone Signoret na jednom společenském večírku navrhla svého manžela Yvese Montanda. Scénář následně prošel kompletním přepracováním, aby přesně odpovídal Montandovu svižnějšímu naturelu.
Louis de Funès z této volby zpočátku neprojevoval velké nadšení a trochu se obával Montandových vyhraněných levicových postojů. Zlé předtuchy se ukázaly jako liché a oba herci si na place výborně rozuměli. Museli se sladit pouze v pracovním tempu. Montand potřeboval k dokonalému výkonu hodně opakování, Funès naopak sázel na okamžitou spontánnost.
Zelená poušť a zakázaný palác
Filmový štáb vyrazil do Španělska za sluncem a vyprahlou krajinou. Počasí mělo ale jiné plány. Oblast zasáhly vydatné deště a písečné duny v Almeríi zničehonic pokryla čerstvá tráva. Produkce proto urychleně najala místní obyvatele, aby zelené trsy ručně vytrhali a vrátili lokaci vzhled africké pouště.
Podobné nesnáze čekaly filmaře v Granadě. Slavné paláce Alhambry svírala neobvyklá zima a tamní zahrady vůbec nerozkvetly. Rekvizitáři do záhonů narychlo zapíchali stovky umělých květin. Zima trápila také stovky najatých komparzistů. Při natáčení scény upalování figuríny dona Sallusta působil dav chudiny velmi znuděně. Asistent režie situaci pohotově zachránil zvoláním z megafonu, že oběšená figura představuje místního diktátora generála Franca. Promrzlý komparz okamžitě ožil a začal s nefalšovanou energií křičet.
Filmaři narazili i u tamních úřadů, které jim na poslední chvíli zakázaly natáčet v interiérech paláce Escorial. Architekti museli celou obrovskou stavbu postavit znovu v ateliérech. Do role jednoho ze španělských grandů navíc produkce obsadila zpěváka Dona Jaimeho de Mora y Aragón. Šlo o skutečného šlechtice a bratra tehdejší belgické královny Fabioly.
Dvojité pozadí a zničené klavíry
Divácky vděčnou scénu svůdného tance předvedla herečka Alice Sapritch v roli starší dvorní dámy. Během natáčení odvážného odkládání svršků ji v detailních záběrech na odhalené zadní partie zastoupila profesionální tanečnice z pařížského kabaretu. Pozorné oko diváka si tak může všimnout drobného rozdílu v tělesných proporcích obou žen.
Krásnou španělskou královnu si zahrála německá herečka Karin Schubert. V běžném filmovém průmyslu se po této roli příliš neuchytila a o několik let později našla uplatnění výhradně v natáčení snímků pro dospělé.
Výraznou stopu zanechal v komedii hudební skladatel Michel Polnareff. Během nahrávání netradičního soundtracku experimentoval se zvuky tak intenzivně, že hraním na struny pomocí trsátek a paliček zničil tři drahé klavíry značky Steinway.
Své si při natáčení vytrpěl i tehdy padesátiletý Yves Montand. „Fyzicky můžete být jako sluha uvěřitelný, ale ve padesáti už se nehýbete jako v pětatřiceti,“ zhodnotil herec v knize rozhovorů své pocity ze scény běhu za jedoucím kočárem. Úsilí celého štábu se vyplatilo a snímek se jako jediný film s Montandem dostal v době normalizace do československých kin.
Komedii Pošetilost mocných vysílá program ČT2 ve čtvrtek v 17:40.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
