Snímek Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela dodnes láká diváky k obrazovkám. Filmová adaptace útlé novely z pera spisovatele Bohumila Hrabala z roku 1966 znamenala průlom pro celou tehdejší československou kinematografii. Hořkosladký příběh o dospívání mladého železničáře na pozadí protektorátního dění dokázal oslovit i mezinárodní publikum. Americký týdeník Time ho s odstupem času dokonce zařadil do žebříčku sta nejlepších snímků všech dob.
Dlouhé procházky a nečekané odmítnutí
Základ pro scénář se rodil během společných procházek Jiřího Menzela a Bohumila Hrabala. Spisovatel bohatě čerpal z vlastních zkušeností z konce války, kdy pracoval jako výpravčí na malém venkovském nádraží. Do děje zakomponoval i reálnou sabotážní akci namířenou proti německému muničnímu vlaku. Samotný název díla odkazuje na soupravy s nejvyšší prioritou určené pro rychlý převoz důležitého vojenského vybavení směrem na východní frontu.
Režisér musel před první klapkou řešit složité změny v obsazení. Roli mladé Zdeňky původně nabídl Ivě Janžurové. Ta účinkování nakonec odmítla kvůli velkému studu. Problém byl ve scéně s razítkováním pozadí. Stejný postoj pak zaujala i herečka Hana Brejchová. Kamerovými zkouškami spěšně prošla i zpěvačka Helena Vondráčková. Do hlavní role eléva byl ovšem vzápětí vybrán Václav Neckář. Zpěvačka svého kolegu výrazně převyšovala a tento výškový rozdíl by na plátně působil nepatřičně. O dva roky později to už nebyl problém pro režiséra Bořivoje Zemana. Ten totiž oba obsadil do hlavních rolí v Šíleně smutné princezně.
Problémy se nevyhnuly ani dalším klíčovým postavám celého příběhu. Postavu přednosty stanice měl původně ztvárnit známý neherec Jan Vostrčil, ze zdravotních důvodů ovšem musel nabídku odmítnout. Před kameru se místo něj postavil scenárista Vladimír Valenta. U postavy Máši došlo ke změně dokonce po celých dvou měsících souvislé práce. Původní představitelku Naděždu Gajerovou nahradila Jitka Bendová a štáb musel velkou část již hotových záběrů pracně přetáčet. Václavu Neckářovi schválil účinkování sám autor předlohy se slovy, že je to naprosto přesně on.
Rozzlobená maminka a dopis z Ameriky
Mladý zpěvák si za svůj herecký debut odnesl honorář ve výši 9 tisíc korun. Neckářova denní sazba za natáčení tak činila 160 korun. Naďa Urbánková v roli artistky dostala za svou práci 450 korun. Z natáčení si odnesla nepříjemné zranění Květa Fialová coby hraběnka. Při jedné ze scén měla předvést jízdu na koni. Jenže zvíře se splašilo a herečka utrpěla po tvrdém pádu otřes mozku.
Na vůbec první soukromé promítání vzal Jiří Menzel také své rodiče. Maminka cestou v autě zarytě mlčela a režisér se velmi obával její reakce na obnaženou scénu s razítky. Doma prudérnější paní okamžitě vybuchla, důvodem k hněvu se ovšem stala hrubá slovní zásoba. Nejvíce ji pobouřila obyčejná věta o zničené inspektorské zahrádce. Do práce filmařů promluvil nečekaně i dlouhý dopis ze Spojených států od herce Jiřího Voskovce z jara roku 1968. Snímek ho nesmírně dojal a tvůrci v něm na dálku udělil svého malého osobního Oscara.
V americkém listu Voskovec chválil především výkon Vlastimila Brodského na autě bez pneumatik a precizně natočenou scénu sebevraždy. Určité výhrady směřoval pouze k postavě přednosty stanice. Podle jeho osobního názoru herec po krmení ptactva přestal být divácky uvěřitelný a silně mu připomínal staré československé filmy z 30. let. Drobných technických vylepšení se dočkala práce výpravčího Hubičky v podání Josefa Somra. Obsluhování hradlových závěrů se zdálo režisérovi příliš nudné a nechal zařízení raději obohatit o blikající žárovky. Zajímavostí je, že Somrův otec byl železničář a za scénu s razítky se na syna velmi rozčílil.
Zlatá soška a těžké vyjednávání
Absolutní vrchol přišel při slavnostním předávání filmových cen Oscar v americkém Los Angeles. Jiří Menzel seděl v sále po boku jugoslávského režiséra Aleksandara Petroviće. Z reproduktorů se najednou ozvalo podivné oznámení o vítězství jugoslávského filmu a Petrović se začal pomalu zvedat ze sedadla. Prestižní sošku ovšem ve skutečnosti získaly Ostře sledované vlaky a omyl v ohlášení způsobil zahraničnímu hostovi obrovský šok. Sám Václav Neckář se o velkolepém mezinárodním triumfu dozvěděl úplnou náhodou až po několika dnech z denního tisku.
Ocenění přineslo Menzelovi v následujících letech spoustu problémů. Nastupující normalizační vedení filmových studií po něm totiž striktně požadovalo, aby se svého Oscara veřejně vzdal. Další střet přišel po jednom z rozhovorů pro tisk. Stranického kritika Jana Klimenta nesmírně rozzuřil povzdech Jiřího Menzela nad tím, že se děj odehrává ve zlaté době čistých železničářských uniforem a včasných příjezdů vlaků. Tvůrce se vrácení ceny nakonec vyhnul. Pomohlo k tomu natočení budovatelsky laděného snímku Kdo hledá zlaté dno.
Ostře sledované vlaky můžete zhlédnout na AMC v sobotu 5. září od 15:20.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
