Postřižiny patří k nejmilejším českým filmům. Zábavné historky z natáčení, slavné tváře a skutečný pivovar, který film zachránil, tvoří mozaiku nečekaných zajímavostí, které se vážou k tomuto kultovnímu snímku.
Příběh se odehrává v malém českém městečku, kde správcem pivovaru je pečlivý a úzkostlivý Francin. Jeho manželka Maryška je živelná, krásná a má slabost pro drobné výstřednosti. Klidné manželství naruší příjezd hlučného strýce Pepina, který přijel na čtrnáct dní, ale zůstal navždy. Společně s Maryškou vymýšlí jednu bláznivinu za druhou. Zabijačka na dvoře, lezení na komín nebo řezání nohou nábytku nejsou ničím výjimečným.
Herecké obsazení plné hvězd
Postřižiny se natáčely v roce 1980 a do kin šly o rok později. Jiří Menzel do hlavních rolí obsadil Magdu Vášáryovou, Jiřího Schmitzera a Jaromíra Hanzlíka. Ve vedlejších rolích se objevili i další známí herci. Například pro Miroslava Donutila to byl teprve třetí film, ale právě na něj má jeden z nejsilnějších zážitků. „To bylo úžasné. Měl jsem možnost najednou stát vedle pana Hrušínského, a dokonce s ním chytat ryby. Čtyři hodiny nejkrásnějšího mlčení, jaké jsem kdy zažil,“ řekl.
Roli strýce Pepina měl původně dostat Vladimír Menšík, ale nakonec padla volba na Jaromíra Hanzlíka. V zákulisí se ale zvažoval i Václav Neckář. Hanzlík později pro Reflex vzpomínal: „Z Menzela bylo vždycky cítit, jak má rád lidi. Chtěl je bavit, ale taky povznést.“
Režisér, který zachránil pivovar
Jiří Menzel přiznal, že film nemohl dlouho natočit, protože spolu s Hrabalem byli v době po roce 1968 na Barrandově nežádoucí. První možnost dostal až po schválení scénáře ke Slavnostem sněženek. „Tak to raději ty Postřižiny,“ řekli mu tehdy odpovědní pracovníci. Menzel později uvedl pro Reflex, že nebýt podpisu tzv. Anticharty, nikdy by film nedostal k realizaci: „Nemám špatné svědomí, že jsem ji podepsal. Nevím, proč bych se měl omlouvat, když se neomluvili ti, kteří mne k tomu donutili.“
Sám Menzel považoval za největší vyznamenání fakt, že jeho film zachránil skutečný pivovar. Ve své knize Rozmarná léta popsal, jak po natáčení pivovar v Dalešicích chátral. Když se dostal do dražby, koupili jej podnikatelé, kteří film milovali. Nejenže budovu zachránili, ale obnovili i provoz. „Nemůžu si vzpomenout, jestli někdy nějaký film dostal větší uznání, než je znovuzrozený pivovar,“ napsal režisér. Pro úplnost je třeba dodat, že tento pivovar nemá nic společného s Postřižinským pivem z Nymburka.
Paruky, přístroj z USA i prase jménem Ludvíček
Ačkoliv byla Maryška symbolem ženské krásy, Magda Vášáryová tehdy nosila krátké vlasy. Ve filmu tedy vystřídala celkem šest různých paruk. Během natáčení také zjistila, že je těhotná. Vše ale zvládla, a i když neustále něco pojídala, ani trochu nepřibrala.
Jednou z bizarních scén je i léčba doktora Gruntoráda, kterou Maryška provádí podivným přístrojem. Ten skutečně existoval a pochází z USA, kde se mu říkalo Violet ray. Dnes může působit jako výstřelek, ale princip vysokofrekvenční elektroléčby je dodnes běžnou součástí fyzioterapie.
Mimochodem, prase, které čeká zabijačka, se ve filmu jmenuje Ludvíček. To nebyla náhoda. Režisér Menzel tímto způsobem poťouchle odkazoval na tehdejšího šéfa Barrandova Ludvíka Tomana, kterého prý nemohl vystát.
A proč se film jmenuje Postřižiny? Slovo označuje rituál stříhání vlasů s iniciačním významem. V příběhu symbolizuje nejen proměnu Maryšky, která si nechá zkrátit své slavné vlasy, ale i tichý rozklad tradičního světa pod náporem moderny a životního temperamentu.
Další filmové zajímavosti najdete tady.
Snímek Postřižiny můžete zhlédnout na ČT1 v neděli 28. prosince od 14:15.
