Protektorátní kinematografie měla za úkol jediné, bavit lidi a odpoutat jejich pozornost od válečné reality. Režisér Otakar Vávra proto natočil brilantní komedii o hledání ztraceného milionu, která baví diváky i po více než osmdesáti letech. Málokdo u obrazovek ale tuší, že během natáčení jedné z nejveselejších scén prožívala herečka Anna Letenská nepopsatelná muka, která skončila výstřelem do týlu v Mauthausenu.
Tragický osud Anny Letenské
Když sledujete rozšafnou domovnici Koubkovou, jak ve filmu komanduje své okolí, vidíte profesionální herecký výkon. Nevidíte však ženu, které gestapo právě zatklo manžela a která hraje o čas. Anna Letenská se zapojila do pomoci lidem kolem operace Anthropoid.
Její manžel, architekt Vladislav Čaloun, byl zatčen v červenci 1942. Nacisté věděli, že Letenská je v roztočeném filmu, a rozhodli se ji nechat „dohrát“. Producent Miloš Havel se sice pokoušel intervenovat, ale marně. Herečka se musela každé ráno hlásit v Petschkově paláci a pak jít bavit lidi před kameru.
Kolegové na place tušili, že se děje něco zlého, ale nikdo nechtěl ohrozit natáčení ani samotnou herečku. Otakar Vávra později popsal atmosféru na natáčení velmi sugestivně. Jeho vzpomínka přesně ilustruje, v jakém psychickém vypětí herečka pracovala.
„Viděl jsem paní Letenskou, jak sedí za kulisami, s tváří v dlaních, ve strašné úzkosti o život svého muže, i když jí gestapáci namlouvali, že se jí to netýká. Ale když byl čas a scéna byla připravena, vstala a šla před kameru výborně zahrát svou komickou roli,“ uvedl režisér dle ČSFD.
Dotočila 2. září 1942. Hned druhý den ji gestapo zatklo. Převezli ji do Terezína a následně do Mauthausenu. Tam byla 24. října popravena střelou do týlu. Premiéry filmu, která proběhla o dva měsíce později na Boží hod vánoční, se už nedožila. Její jméno však z titulků nezmizelo, což byl v té době malý zázrak a možná i tichý akt vzdoru filmařů.
Ledová královna a její trápení
Hlavní ženskou roli Julinky ztvárnila Vlasta Matulová. Byla to herečka, která svou krásou a talentem mohla konkurovat tehdejším největším hvězdám jako Lída Baarová nebo Adina Mandlová. Přesto působila odtažitě, a ne nadarmo se jí přezdívalo „ledová královna“. Své soukromí si úzkostlivě střežila a k novinářům byla skoupá na slovo. Možná to byl obranný mechanismus. Už v dětství zažila projevy antisemitismu, když jí spolužačka strhla z krku medailonek s Madonou jen proto, že byl darem od židovského lékaře.
Její citový život byl komplikovaný. Byla dvakrát vdaná, ale její srdce patřilo muži, kterého nikdy nemohla mít. Platonicky milovala Karla Högera. Tento cit byl údajně vzájemný, ale ani jeden z nich nenašel odvahu překročit hranici přátelství a kolegiality. Matulová trpěla nízkým sebevědomím a domnívala se, že by vedle hereckého velikána vypadala nepatřičně. Vztah s Högerem zůstal jen v rovině snů a Matulová se na sklonku života stáhla do ústraní.
Tajemství čtyřnohého herce
Film Přijdu hned však není jen přehlídkou lidských osudů, ale i jednoho zvířecího. Bernardýn, který ve filmu hraje roli v zápletce s ukrytým šekem, nebyl žádný cvičený pes. Patřil přímo hlavnímu představiteli Sašovi Rašilovovi. Jmenoval se Ivan a jeho pán si ho do filmu prosadil, protože věděl, že s vlastním psem bude natáčení probíhat hladce. Rašilov byl známý svou láskou ke zvířatům a Ivan byl jeho miláčkem.
Kromě psího herce se na plátně objevila i Eva Svobodová, která v té době skrývala sladké tajemství. Pozorný divák si v některých záběrech může všimnout, že je herečka těhotná. Pod srdcem tehdy nosila syna Jiřího Stivína, který se později stal uznávaným hudebníkem. I takové drobné detaily dotvářejí mozaiku tohoto výjimečného díla.
Svědectví ze zadního sedadla
Svatopluk Beneš, který ve filmu ztvárnil inženýra Horu, později vzpomínal na tísnivou atmosféru ranních cest do ateliérů. Jezdil totiž stejným automobilem jako Anna Letenská, Saša Rašilov a Růžena Šlemrová. Potvrdil, že jejich vůz pravidelně zastavoval u Petschkova paláce, kde se musela Letenská hlásit gestapu, a teprve poté mohla pokračovat na plac a předstírat veselí, zatímco její kolegové mlčky přihlíželi této každodenní psychické tortuře.
Holič, který vychoval hvězdu
Představitelka Julinky Vlasta Matulová nepocházela ze slavné umělecké dynastie, ale talent zdědila po svém otci, který se živil jako holičský mistr. Byl to nadšený ochotník, který svou dceru od útlého věku vodil na zkoušky a nutil ji recitovat básně s naprostou přesností. Jeho přísná výchova a láska k divadlu nakonec přinesly ovoce, když se Vlasta už ve dvaadvaceti letech stala členkou Národního divadla a splnila tak otcův velký sen.
Mistrovství úniku Otakara Vávry
Režisér Otakar Vávra je postavou, která dodnes vzbuzuje vášně. Dokázal točit za každého režimu a vždy si obhájil svou pozici. V případě komedie Přijdu hned vytvořil dílo, které je řemeslně dokonalé. Dokázal ukočírovat hvězdné obsazení a vytvořit iluzi bezstarostného světa v době, kdy Evropa krvácela. Producent Miloš Havel sice Vávrovi a dalším tvůrcům vytvářel podmínky pro práci, ale ani jeho vliv nedokázal zachránit Annu Letenskou.
Snímek Přijdu hned tak zůstává trvalým pomníkem české kinematografie. Film vysílá televize Prima v sobotu 17. ledna v 17:05, reprízu pak uvede Prima MAX v neděli 18. ledna ve 12:10.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
