Hořká komedie Pupendo (2003) se sice nese v odlehčeném duchu, natáčení ale přineslo hercům nečekané situace. Představitel ředitele školy Jaroslav Dušek se v bazénu třásl zimou tak, že se práce musela přerušit. Pavel Liška si zase na castingu vymyslel tak absurdní vojenskou historku, že štáb lehl smíchy. A aby na plátně vůbec vynikl obtisk nezapomenutelné rituální mince, museli jí rekvizitáři před klapkou nenápadně pomoct barvou.
Vymrzlý ředitel u bazénu
Příběh se točí kolem zneuznaného sochaře Bedřicha Máry (Boleslav Polívka), který přežívá na okraji zájmu a odmítá se podřídit komunistickému režimu. Jeho někdejší spolužačka s manželem Mílou Břečkou (Jaroslav Dušek) naopak bez mrknutí oka plují s hlavním proudem a snaží se z nastaveného systému vytěžit maximum.
Scéna v bazénu s ředitelem Břečkou se točila celý den. Přestože měl Jaroslav Dušek na sobě neopren a voda měla 28 stupňů, nakonec tak prochladl, že už nedokázal ani mluvit, takže štáb musel natáčení přerušit a pokračovat až další den. S bazénem se ale pojí i jedna vtipná vzpomínka na informační ceduli u vody. Dušek totiž podle svých slov už viděl spoustu nápisů, které ho pobavily, ale tenhle u něj s přehledem vyhrál. Stálo na něm: „Než vstoupíte do bazénu, omyjte celé tělo pečlivě mýdlem, zejména oblast mezihyždí.“
Pavel Liška perlil už na castingu
Roli Vládi Ptáčníka měl původně hrát zpěvák Matěj Ruppert, tvůrcům se na ni ale nakonec víc hodil Pavel Liška. Režisér Jan Hřebejk mu už na castingu nařídil, ať pořádně lže. Herec proto okamžitě spustil nesmyslnou historku o tom, že na vojně sloužil u speciální jednotky, která měla zlikvidovat bin Ládina. Vymyslel si k tomu neexistující vojenskou hantýrku, které nikdo nerozuměl: jednotka prý dostala „kávépéčko“, ale neměla do něj „osmičky“, tak si museli vzít „erka“, protože ta se jako jediná vejdou do „elesek“. Ve filmu se pak Liška mimochodem poprvé objeví až po hodině a pár minutách.
Samotné natáčení herce podle jeho slov nesmírně bavilo, asi polovinu postavy si totiž s Bolkem Polívkou vymysleli přímo na place. Ve scénáři dokonce místy stálo jen „improvizace: Bolek Polívka a Pavel Liška“ a k tomu jedna jediná věta. Na tento uvolněný styl práce přirozeně navázala i Eva Holubová jako Márova manželka. Její zlidovělý moment s mokrým hadrem vznikl úplně náhodou jako čistá improvizace.
Boleslav Polívka zase bral svou postavu jako poctu někomu skutečnému, jak má často ve zvyku. Zatímco Čížkem ze snímku Musíme si pomáhat vzdával hold svému tatínkovi, který kulhal a chodil o hůlce, sochařem Márou vzpomínal na skutečného sochaře Jana Brože, na kterého před kamerou hodně myslel.
Skryté detaily a zakázané rekvizity
Ateliér a byt rodiny Márových ukrývají spoustu drobných detailů a zakázaných věcí tehdejší doby. Samotné sochy pro natáčení vytvořil a zapůjčil akademický sochař Stanislav Hanzík. O jednom z děl filmový Mára prohlásí: „No, tak ji nikomu nedám. Mně z toho stejně leze Vlasov,“ čímž narážel na ruského generála, který se po zajetí přidal k Němcům. V ateliéru lze záhlédnout i plastický reliéf básníka Jaroslava Seiferta. Ten sice získal Nobelovu cenu za literaturu, ale v době příběhu patřil k zakázaným autorům.
Podobně nenápadných odkazů tam filmaři propašovali víc. Mára z gramofonu poslouchá album Zeměměřič tehdy zakázaného písničkáře Vlasty Třešňáka, a když přivede domů profesora Fáberu, na dveřích, které slouží jako tabule, je křídou napsáno: „Byl jsem tady, Róna (út 10h)“. To je zase drobný vzkaz od skutečného sochaře Jaroslava Róny. Zaujme i plakát na Felliniho Amarcord vyvěšený v bytě. Režisér Hřebejk ho tam totiž nedal náhodou, snímkem se při tvorbě Pupenda inspiroval, jelikož oba příběhy se odehrávají u vody a vypráví o dospívání.
Další ceněnou rekvizitou jsou prázdné krabičky od filtrů k cigaretám západní firmy Vauen, ve kterých Mára přinese domů mořské koníky. Před revolucí se dalo takové zboží koupit jen v Tuzexu, takže už samotný majitel prázdné krabičky budil zaslouženou pozornost.
Ostatní hrdinové na tom s detaily nebyli o nic hůř. Ředitel Břečka sepisuje protirežimní petici originálním čínským perem, které ve své době patřilo k tomu nejlepšímu na československém trhu. Profesor Fábera (Jiří Pecha) zase nosí na klopě saka odznak polské odborové organizace Solidarita, ačkoli to bylo tehdy trestné.
Slavnou roli získal náhodou
Do party zbývá už jen Márův syn Matěj. Toho si zahrál od narození neslyšící Lukáš Baborský, který k práci před kamerou přišel vlastně omylem – jeho kamarád onemocněl, a tak konkurz vyhrál kontumačně. Divákům utkvěl v paměti především ve scéně, kdy se vydává za dívku z Finska, a dnes mimochodem pracuje jako ošetřovatel v zoologické zahradě.
K rituálu, který dal celému snímku název, museli filmaři pomoct malým trikem. Kovová mince se totiž před provedením pupenda natřela na vystouplých místech červenou barvou, aby byl následný obtisk na kůži před objektivem vůbec vidět.
Snímek můžete vidět ve středu 18. listopadu od 17:15 na stanici FILMBOX+ ONE.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Jak se vám líbila komedie Pupendo?
Výsledky uvidíte po hlasování. Hlasovat jde jednou.

