Příběh o nejslavnějším trosečníkovi láká filmaře na ostrovy plné samoty už mnoho desetiletí. Zpracování románu Robinson Crusoe skrývají pod povrchem spoustu napínavých i úsměvných detailů z natáčení. Vznik adaptací provázely tropické nemoci, ostré spory o herecké obsazení i nečekané zásahy cenzury. Tvůrci se velice často museli poprat s náročnými podmínkami uprostřed divoké přírody.
Útěk před nemocemi a zvířaty
Předloha spisovatele Daniela Defoea vychází ze skutečných událostí kolem námořníka Alexandera Selkirka. Ten strávil na ostrově Juan Fernandez čtyři roky svého života. Knižní hrdina si pobyt protáhl na dlouhých osmadvacet let a jeho domov ležel v blízkosti Trinidadu. Filmaři se pro autentické kulisy museli vydat do velmi exotických destinací. Starší adaptace z padesátých let s režisérem Luisem Buñuelem vznikala poblíž mexického města Manzanillo. Pětašedesátičlenný štáb tam denně polykal speciální léky proti malárii a úplavici. Najatá bezpečnostní agentura z řad místních obyvatel odháněla od kamer pomocí mačet hady a divoká prasata.
Producenti tehdy hodně stáli o angažování Orsona Wellese do hlavní role. Buñuel herce rázně odmítl s odůvodněním, že je příliš hlučný a tlustý. Vedení studia mu zkusilo promítnout snímek Macbeth, aby viděl Wellese s plnovousem. Režisér si po zhlédnutí paradoxně vybral herce Dana O’Herlihyho, který ve zmíněném snímku ztvárnil Macduffa. Tento riskantní tah se mu nakonec vyplatil a O’Herlihy získal za svůj výkon oscarovou nominaci. S režisérem si velmi rozuměli a původní scénář hodili do koše hned po prvním týdnu natáčení. Jednotlivé scény pak už jen volně probírali a improvizovali.
Zvláštní barvy a triky na place
Ačkoli Buñuel točil v angličtině, herce instruoval výhradně španělsky. Značnou část materiálu štáb snímal zcela bez zvuku. Anglická i španělská verze vznikaly současně a natočené záběry filmaři nadabovali až dodatečně ve studiu. Tento úsporný postup pomohl dodržet napjatý rozpočet a časový harmonogram. Vizuální podoba díla zaujme netradičními odstíny. Způsobil to výběr materiálu Pathecolor, který se mimo Evropu nikdy pořádně neuchytil a brzy zastaral.
Šlo o první barevný počin tohoto svérázného španělského tvůrce. Zkušenost s barvami ho natolik odradila, že se na dlouhá léta vrátil zpět k černobílému formátu. Zvláštní osud potkal i scenáristu Huga Butlera. Jako oběť politických čistek nesměl být uveden v titulcích a oficiálního uznání autorství se dočkal až na konci 90. let. Tři hlavní představitelé z tohoto oblíbeného zpracování podivnou hrou osudu zemřeli ve stejném roce 2005.
Moderní pojetí a omyly filmařů
Novější zpracování z roku 1997 s Piercem Brosnanem přineslo do příběhu řadu změn. Hrdina prchá z rodného Skotska po zabití soka v lásce a jeho loď ztroskotá nedaleko dnešní Nové Guineje. Tvůrci si upravili i domorodé obyvatelstvo. Ve filmu vystupuje kmen Mimasů, kniha přitom hovoří o skutečném kmeni Naso z území Panamy. Úplně jinak dopadl domorodý společník Pátek v podání Williama Takakua. Na plátně umírá po zásahu kulkou z pušky bělošského vojáka. V románu oba hrdinové z ostrova úspěšně uprchnou a Pátek padne mnohem později v námořní bitvě.
Moderní adaptace se nevyhnula úsměvným chybám. Když pes Skipper zemře ve výbušné pasti, Pátek se ptá na jeho posmrtný život u Crusoea. Trosečník mu přitom v dané chvíli ještě vůbec neprozradil své pravé jméno a Pátek ho oslovoval jen jako pána. Bystrému oku diváka neunikne ani pohled z výšky na ostrov, kde stojí kolem dvaceti chýší. Těžko tak hovořit o naprosto pustém kusu pevniny.
Ranní záběr po velké bouři zase odhaluje v rohu obrazovky zapomenutou ceduli s nápisem NO. Představitel protivníka Patricka Damian Lewis pak v úvodním souboji ukazuje rozseknutou tvář, jejíž rána se v každém dalším záběru komicky zmenšuje a zvětšuje.
Snímek Robinson Crusoe můžete zhlédnout na Prima MAX v sobotu 29. srpna od 20:00.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
