Úvodní dubnový večer na televizních obrazovkách slibuje neobvyklou směsici životních osudů i břitkého humoru. Show Jana Krause přivítá zástupce staré české šlechty, čerstvého olympijského medailistu a oceňovaného vietnamského herce. Moderátor celého večera navíc hned v počátku rozehraje kontroverzní téma umělé inteligence. Ta by podle jeho slov mohla v budoucnu klidně formátovat a přepisovat autentická videa policistů z ostrých zásahů.
Ztracená důvěra otce
František Kinský patří k nejznámějším tvářím české aristokracie a do pořadu se vrací po osmi letech. Jako průvodce cyklem Modrá krev si vybudoval pevnou pozici. Pochvalné reakce přijímá s rozpaky. „Sledovaností jsem byl potěšen, i když na sebe se dívám nerad. A jsem rád, že mi tu skládáte komplimenty, to mě opravdu těší, když je skládáte vy,“ reaguje pro Show Jana Krause. Zastává se snahy rodin zachraňovat rodová sídla. „Je dobře, že se potomci šlechtických rodů vracejí. I když je to možná nepochopitelné. Z dobrého bydla se vrací na špatné bydlo,“ zamýšlí se nad osudy aristokratů.
Rozhovor zabrousí k ožehavému tématu financí. Správa obrovského majetku vyžaduje ostré lokty a zásadní kroky. „Jistě se jedná o granty, někomu vyhověno je, jinému ne. A pokud ne, je třeba sáhnout do vlastní kapsy nebo vymyslet něco jiného. Můj otec třeba koupil cihelnu a v osmdesáti začal podnikat. Navíc tatínek nám s bratrem nevěřil, takže když se řešila správa majetku a otec se zahleděl na mého syna, ten se raději sebral a odjel na Nový Zéland. Otec mě vzal nakonec na milost… A já dnes zase hledím na svého syna. Naštěstí se zatím nikam nechystá,“ vysvětluje otevřeně Kinský.
Stříbrné zklamání z ledu
Rychlobruslař Metoděj Jílek přináší do studia odlišnou dynamiku světového sportu. Olympijský medailista otevřeně hovoří o pocitech ze zisku druhého místa a poodhaluje tvrdou realitu dlouhých tratí. Jízda na ledovém oválu vyžaduje nezlomnou psychiku a obrovskou dávku odolnosti. Debata se stočí k fyziognomii atletů i nevyhnutelné samotě během nekonečných tréninků v chladném prostředí.
Sportovec má jasno v tom, jak pracovat s krizovými momenty i taktickými pokyny. „Nejezdím sám, vždy mám vedle sebe někoho, ale přesto vedu zápas sám se sebou. Deset kilometrů je dvacet pět okruhů. Máme na střídací rovině trenéra, který mi ukazuje čas a podle toho zrychluji nebo ne. Když je krize, nejsem první. Soustředím se na techniku. Jakmile ta se rozhodí, hra končí,“ popisuje pro Show Jana Krause drsnou pravdu o bruslení. Každé zaváhání znamená ztrátu vteřin.
Cesta od ložisek k filmu
Vietnamský držitel ceny Český lev Dũng Nguyễn dodává večeru exotický rozměr. Jeho životní příběh připomíná dobrodružný román. „Do Československa jsem přišel ve čtyřiadvaceti, když jsem skončil vojenskou službu ve Vietnamu. Sem jsem přišel dělat kuličková ložiska,“ vzpomíná herec pro Show Jana Krause. Rozhodnutí zakotvit v Evropě padlo rychle. „Po deseti dnech v Československu jsem věděl, že tu zůstanu. To bylo v roce 1986. Ale jsem jediný, kdo věděl, že je to tu skvělé. Že je tu ráj. A už čtyřicet let jsem věrný,“ dodává hrdě.
Integrace do československé společnosti vyžadovala obrovské štěstí i pragmatická rozhodnutí. „Abych tu zůstal, oženil jsem se. Měl jsem štěstí, že moje první žena byla hodná a hezká,“ vypráví velmi pobaveně. Po pádu komunistického režimu zkoušel štěstí v byznysu. „Po revoluci jsem obchodoval, ale nejsem obchodní typ,“ přiznává sebekriticky.
Dnes cestuje mezi oběma zeměmi a za svůj úspěch považuje zisk filmové ceny. „Ano, často. Svět je malý,“ odpovídá ohledně častých návštěv Vietnamu a rozesměje divadlo předáním dárku s názvem bóbika.
Show Jana Krause sledujte na Primě ve středu 1. dubna.
