Snímek Karla Kachyni Smrt krásných srnců přenesl na plátno autobiografické vzpomínky spisovatele Oty Pavla na život smíšené rodiny před druhou světovou válkou a během ní. Pozadí vzniku filmu provázely nečekané změny v hereckém obsazení nařízené tehdejším režimem i technické výzvy při natáčení se zvířaty. Příběh Leo Poppera přitom věrně kopíruje skutečné události, ve kterých kousek srnčího masa pomohl chlapcům přežít koncentrační tábor.
Zlatá doba rodiny Popperových a záchrana díky srnci
Příběh představuje Lea Poppera (Karel Heřmánek), který pracuje jako úspěšný obchodní cestující firmy Electrolux, ve volném čase vášnivě rybaří a obdivuje přírodu kolem Berounky. Zlaté časy rodiny ovšem ukončí nacistická okupace. Kvůli rasovým zákonům přichází Popper jako Žid o práci, majetek i svůj milovaný rybník. Dva starší synové dostávají povolání do transportu. Otec se proto rozhodne riskovat život a s pomocí vlčáka převozníka Proška (Rudolf Hrušínský) uloví v lese srnce, aby podvyživené chlapce před odjezdem nakrmil.
Děj vychází ze skutečných osudů židovského obchodníka Lea Poppera. Bratři Oty Pavla putovali v roce 1943 do Terezína. Následně je rozdělili. Hugo musel odjet na nucené práce do Německa, Jiří skončil v Osvětimi. O rok později nastoupil do transportu i sám otec. Maso, které jim před cestou do koncentračního tábora obstaral, jim skutečně dodalo sílu a pomohlo jim v zajetí přežít. Všichni tři muži se po válce úspěšně vrátili do Prahy.
Josef Kemr přišel o roli kvůli jedné větě
Malíře Nejezchleba měl původně ztvárnit Josef Kemr. Na pohřbu básníka Jaroslava Seiferta v roce 1986 veřejně pronesl větu: „Je-li s námi Bůh, kdo proti nám?“ Komunistický režim na základě tohoto vystoupení okamžitě nařídil roli přeobsadit. Postavu tak nakonec získal Lubor Tokoš.
V ateliéru tohoto akademického malíře visí obraz muže, u kterého Leo Popper prohlašuje, že by ho k nákupu vysavače a ledničky musel přesvědčit apelem na vlastenectví. Zmíněný obraz filmaři uchovali. O více než dvacet let později se stejná rekvizita objevila v epizodě Slečna smrt v nováckém seriálu Kriminálka Anděl.
Ryby na povel a hodiny čekání na hmyz
Kameraman Vladimír Smutný děj vizuálně rozdělil. První polovinu filmu natočil se širokými objektivy přes rozjasňovací filtr do zlatavého tónu, aby doba před válkou působila co nejšťastněji. Pasáže z období okupace naopak získaly chladný modrý nádech. Noční scénu u vody nasvěcoval štáb plynovými hořáky, které věrně napodobily mihotavé světlo skutečného ohně.
Režisér Karel Kachyňa přišel s jednoduchým trikem, jak donutit ryby vyplavat na povel k hladině. Rybáři je zavřeli do proutěného koše, který pod vodou pomalu vytahovali nahoru a následně spouštěli ke dnu. Mnohem složitější bylo natáčení detailu, ve kterém Karlu Heřmánkovi leze po tváři brouk. Štáb strávil hodiny čekáním, až nevycvičený hmyz projde po obličeji přesně podle režisérovy představy.
Utajená milostná scéna v maringotce
Zpěvačka Dana Vlková z dua Kamélie získala roli Irmy Korálkové velice nečekaně, Karel Kachyňa si ji všiml na televizní obrazovce. Scénář pro ni oproti knižní předloze částečně upravil a přidal milostnou scénu v maringotce.
Režisér před herečkou detaily tohoto obrazu dlouho tajil. Scénu naplánoval až na samotný konec natáčení, aby Dana Vlková nemohla z projektu couvnout. Vznikla během jednoho odpoledne na první klapku. Kachyňa předtím strávil celou noc přemýšlením, jak situaci natočit vtipně a vyhnout se nevkusu. Herečka měla přesto na premiéře obavu, co na její výkon řekne vlastní otec.
Do vlastních vzpomínek mohl sáhnout herec Jiří Krampol. Roli emeritního boxerského šampiona získal z velké části proto, že se boxu od dětství věnoval a na Žižkově dělal sparingpartnera profesionálním zápasníkům.
Při natáčení se objevili i skuteční bratři Oty Pavla. Setkání s Martou Vančurovou, představitelkou maminky Popperové, přineslo zajímavý moment. Jeden z bratrů herečce dojatě řekl, že se jejich mamince velmi podobá, jen s tím rozdílem, že ta skutečná kouřila.
Filmaře prozradil odraz v hospodských dveřích
Filmový štáb natáčel na Křivoklátsku, v Karlových Varech, v pražské Bubenči a na březích Berounky. Domek převozníka Proška sloužil v době natáčení jako výstavní síň, filmaři tedy museli využít nedalekou Kouřimeckou rybárnu. Umělý filmový rybník vznikl v obci Velká Chmelištná na Rakovnicku.
Pozornému oku diváka neunikne chyba v samém závěru filmu. Když jde převozník Prošek do zavřené hospody, ve skle otevírajících se dveří se jasně odráží postávající členové filmového štábu.
Úplně na konci příběhu se objevuje Roman Skamene v epizodní roli muže s pohřebním vozem, který přiváží rakev. Zcela totožnou figuru ztvárnil o tři roky dříve v jiném Kachyňově snímku Sestřičky.
Televizní diváci mohou film Smrt krásných srnců zhlédnout na programu ČT1 v neděli 27. září v 15:40. Reprízu stanice odvysílá ve středu 30. září ve 14:00.
