Snímek Špion, který mě miloval patří k absolutní klasice žánru, přestože jeho vznik provázel chaos. Vzniklo patnáct verzí scénáře, režisér utekl k Supermanovi a hlavní padouch musel být na poslední chvíli přepsán. Roger Moore si za roli odnesl milionový honorář, zatímco jeho kolega s ocelovými čelistmi prožíval při natáčení muka. Film se navíc zapsal do historie jako poslední snímek, který před smrtí viděl král rokenrolu.
James Bond v podání Rogera Moora tentokrát čelí hrozbě, která by mohla zničit celý svět. Dvě atomové ponorky beze stopy zmizely a stopy na mikrofilmu vedou k jasnému závěru: někdo narušil jejich přísně utajené trasy pomocí tepelně naváděcího systému. Agent 007 dostává rozkaz spojit síly se sovětskou agentkou Anjou Amasovou, kterou ztvárnila Barbara Bach. Společně musí zastavit šíleného Karla Stromberga, jenž plánuje odpálit rakety na Moskvu a New York. Jeho cílem není nic menšího než vyvolat globální destrukci, aby mohl vládnout ze své nové podmořské říše Atlantis.
Chaos před první klapkou
Než padla první klapka, produkce si prošla peklem. Pro bondovku bylo napsáno neuvěřitelných patnáct verzí scénáře, než se producenti rozhodli pro verzi Richarda Maibauma a Christophera Wooda. Původně měl film točit Guy Hamilton, ten však dal přednost projektu Superman. Paradoxně se k režii „Muže z oceli“ nakonec nedostal ani on. Podobný osud potkal herečku Caroline Munro. Odmítla roli v Supermanovi (a tím i v jeho pokračování), aby mohla hrát v bondovce – oba filmy se totiž točily současně.
Problémy byly i s obsazením hlavní ženské role. Barbara Bach získala roli agentky Amasové pouhé čtyři dny před začátkem natáčení. Na casting přitom původně přišla jen zkusit štěstí o jakoukoliv vedlejší úlohu a zisk hlavní role pro ni byl obrovským překvapením. Změny se nevyhnuly ani scénáři. Jako hlavní protivník se měl vrátit Bondův úhlavní nepřítel Ernst Stavro Blofeld. Majitel práv na tuto postavu to však nedovolil, a tak byl charakter přepsán na Karla Stromberga.
Ocelová bolest a rekordní skok
Stromberg na Bonda nasadí svého nejvýkonnějšího kata, obra jménem Čelisti. Pro jeho představitele Richarda Kiela však natáčení znamenalo fyzické utrpení. Ikonické kovové zuby byly tak nepohodlné, že je herec v ústech nesnesl déle než 35 vteřin. S Barbarou Bach se Kiel setkal před kamerou znovu o rok později ve filmu Oddíl 10 z Navarone, kde si opět zahráli protivníky.
Akční scény byly v tomto filmu mimořádně nákladné a nebezpečné. Úvodní honička se natáčela v Alpách, ale slavný skok na lyžích vznikl až v Kanadě. Kaskadér Rick Sylvester za něj inkasoval na tu dobu rekordních 30 000 dolarů. Film se natáčel od 31. srpna 1976 do 26. ledna 1977. Štáb vystřídal lokace v Anglii, Itálii, Egyptě, Švýcarsku, Kanadě a na Bahamách. Je to také teprve druhý film, ve kterém se Bond jako bývalý námořní kapitán objeví v uniformě, a na zápěstí mu diváci mohou všimnout hodinek Seiko 0674.
Ponorka, na kterou se stály fronty
Legendou se stal vůz Lotus Esprit, který se ve filmu mění v ponorku. Filmaři měli k dispozici osm vozů, jeden z nich upravila firma Perry Submarines pro pohyb pod vodou. Neměl motor, potápěči jej vodili po dvacetimetrové kolejnici pomocí kabelů a elektromotorů. Po premiéře se vůz stal tak žádaným, že na něj kupci čekali v pořadníku až tři roky.
Slavná automobilová honička na Sardinii se připravovala tři měsíce, točila se pět týdnů a vyžadovala sedmdesátičlenný štáb se čtyřmi kamerami. Produkce řešila i problém s obřím tankerem. Společnost Shell sice nabídla jeden prázdný tanker zdarma, ale kvůli vysokému pojištění (60 tisíc dolarů denně) a faktu, že prázdná loď by čněla příliš vysoko z vody, filmaři raději postavili obří model.
Hudební experimenty a králův konec
Film je v sérii výjimečný i hudebně. Jde o jednu ze tří klasických bondovek, kde hudbu nesložil John Barry. Tentokrát jej nahradil Marvin Hamlisch. Titulní píseň „Nobody Does It Better“ nazpívala Carly Simon. Je to první případ, kdy se název písně neshoduje s názvem filmu. Fráze „The Spy Who Loved Me“ v textu ale zazní. Film také skládá poctu režiséru Davidu Leanovi – zazní v něm motivy z Doktora Živago i Lawrence z Arábie.
Snímek má smutnou tečku v reálném světě. Dne 10. srpna 1977 se zpěvák Elvis Presley zúčastnil speciálního promítání v kině General Cinema v Tennessee. Byl to poslední film, který ve svém životě viděl. O šest dní později, ve věku 42 let, zemřel.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Film Špion, který mě miloval můžete zhlédnout na Prima MAX v úterý 6. ledna od 20:00.
