Tragikomedie Svatba jako řemen patří k nejvýraznějším snímkům československé kinematografie 60. let. Jiří Krejčík vytvořil hořký příběh o údajném násilí a jedné silně ohrožené veselce. Hlavní role svérázných postaviček z malého města ztvárnili Iva Janžurová, Vladimír Pucholt a Pavel Landovský.
Kriminální inspirace a změny obsazení
Dramaturg Václav Šašek objevil námět na tento film ve velmi netradičním zdroji. Krátkou reportáž si přečetl v Kriminalistickém sborníku, který vydávalo ministerstvo vnitra pouze pro své vlastní zaměstnance. Scenárista Zdeněk Mahler na základě tohoto drobného textu vypracoval celistvý příběh. O látku původně hodně usiloval Miloš Forman. Ten musel od projektu brzy odstoupit kvůli plnému pracovnímu vytížení při tvorbě snímku Lásky jedné plavovlásky a režisérské křeslo nakonec obsadil Jiří Krejčík.
Obsazení hlavní ženské role prodavačky Haničky provázely od samého začátku nečekané komplikace. Režisér postavu nejprve svěřil Haně Brejchové a Iva Janžurová se měla před kamerou objevit v úloze nevěsty. Krejčík byl ovšem svou výbušnou povahou pověstný a po několika dnech původní herečku kvůli nespokojenosti z placu rovnou vyhodil.
Roli svedené dívky převzala právě Janžurová a kvůli natáčení si musela nechat kompletně odbarvit vlasy. Pečlivý tvůrce následně osobně vybíral její šaty a svým náročným přístupem přivedl k naprostému zoufalství hned několik skutečných prodavaček.
Uniformy na silnici a pilotní výcvik
Zajímavou rošádou prošlo také obsazení mužských úloh. Vladimír Pucholt měl podle původních režisérových představ ztvárnit ženicha, po přečtení scénáře ale projevil mnohem větší zájem o postavu horlivého příslušníka bezpečnosti. Krejčík mu nakonec vyhověl a roli nejistého mladíka před oltářem dostal Jiří Hrzán. Pro Pucholta šlo o vůbec poslední hereckou příležitost před odchodem do zahraničí. Zkušeného nadřízeného mu před kamerou dělal Jan Vostrčil, který dokázal velmi přesvědčivě tlumit mladíkovu přehnanou pracovní aktivitu.
Natáčení se kvůli neustálým změnám v obsazení protáhlo na celý jeden rok. Do práce zasáhla i základní vojenská služba herce Jana Schánilce a štáb musel často složitě čekat na jeho propustky. Pavel Landovský natáčel dva snímky najednou a musel plynule přejíždět mezi Kolínem a Bratislavou. Během těchto cest se s pomocí benevolentního kapitána naučil řídit skutečné letadlo.
S Pucholtem si o přestávkách navíc užívali hodně specifickou zábavu. V kostýmech zastavovali nic netušící řidiče, nutili je měnit pneumatiky a následně je obdarovali lízátkem.
Poděbradský klid a dlouhý zákaz
Většina exteriérových scén vznikala v poklidném prostředí lázeňských Poděbrad. Filmaři si místní nádraží vybrali především z čistě praktických důvodů, chyběl tam velký dopravní ruch a jezdilo tam minimum vlaků. V jednom z místních domů našel štáb ideální zázemí pro natočení kompletní svatební hostiny i navazujících událostí.
Na přilehlé zahradě se odehrála opilecká scéna i moment s Františkem Filipovským ohánějícím se sekerou. Právě sem dorazí trojice obviněných mladíků s policejním doprovodem a celá záležitost s nočním útokem se začne dramaticky zamotávat.
Zoufalé nevěstině matce se podaří nerozvážnou prodavačku přesvědčit ke stáhnutí obvinění a ze všech zúčastněných opadne obrovský tlak. Samotný název snímku odkazuje na ustálené rčení o velmi přísných podmínkách, jaké panovaly například na tehdejší vojně.
Tragikomedie s jasným morálním podtextem nabízí divákům naprosto uvěřitelné charaktery plné chyb a sobeckých pohnutek. Komunistický režim ovšem toto elegantní rýpání do lidských povah tvrdě trestal a hotové dílo muselo na dlouhých třiadvacet let zmizet do trezoru.
Snímek Svatba jako řemen můžete zhlédnout na FILM+ v neděli 24. května od 20:25.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
