V italském westernu Tenkrát na západě z roku 1968 skočil herec Al Mulock během natáčení z okna hotelu a zabil se. Režiséra Sergia Leoneho v tu chvíli zajímalo jediné a přikázal štábu, aby okamžitě z těla sundal a zajistil hercův kabát. Filmaři totiž nezbytnou součást oděvu nutně potřebovali pro další natáčení.
Vdova dědí pozemky u trati
Do role vdovy Jill chtěl režisér původně obsadit Sophii Loren, ale bál se, že by při práci příliš prosazovala vlastní vliv. Roli proto nakonec svěřil Claudii Cardinalové. Spoluscenárista Bernardo Bertolucci tehdy navrhl, aby kameraman snímal herečku hned při jejím prvním výstupu na nádraží zespodu skrz nástupiště a odhalil, že pod šaty nenosí spodní prádlo.
Leone od nápadu upustil, herečka se o něm vůbec nedozvěděla a později prohlásila, že by takový záběr nikdy nedovolila. Její první natáčecí den navíc zahrnoval intimní milostnou scénu s Henrym Fondou. Šlo o první podobný výstup v jeho kariéře a hercova manželka si vymínila, že po celou dobu zůstane na place.
Modré oči vraha a moucha nalákaná na džem
Henry Fonda do té doby hrával převážně kladné hrdiny a na roli bezcitného Franka se připravil tak, že si pořídil hnědé kontaktní čočky a nechal si narůst knír. Režisér mu okamžitě po příjezdu do Itálie nařídil, aby obojí odstranil. Záměrem bylo, aby diváci v detailním záběru po vyvraždění rodiny okamžitě poznali hercovy typické modré oči, které podle Leoneho nejlépe odrážely chladnou povahu zabijáka. Do filmu se herec nechal přemluvit až po rozhovoru s Elim Wallachem, který ho ujistil, že si práci užije jako nikdy v životě.
Leone původně plánoval, že trojici pistolníků čekajících na nádraží v úvodní scéně ztvární Clint Eastwood, Lee Van Cleef a zmíněný Wallach z jeho předchozího filmu Hodný, zlý a ošklivý. Eastwood ale nabídku odmítl z obavy, že zůstane herecky zaškatulkovaný, což narušilo vztahy mezi ním a režisérem na dlouhých dvacet let.
Úvodní pasáž tak nakonec stojí na jiných detailech. Aby filmaři zachytili mouchu na tváři Jacka Elama, namazali mu tvář džemem a hmyz vypouštěli ze sklenice přímo na něj. Záběr na Woodyho Strodea, kterému kape na klobouk voda z nádrže, zase vznikl neplánovaně. Strode sebou při kapání trhl, ale sám navrhl, aby ho režisér na místě nechal a ukázal tak chladnokrevnost postavy.
Hudba z vrzajícího žebříku a smazaná scéna
Čekání na vlak v úvodu mělo být podkreslené hudbou Ennia Morriconeho, ale spojení v reálu nefungovalo. Skladatel se následně inspiroval mužem ve Florencii, který do mikrofonu vytvářel skřípavé zvuky pomocí kovového žebříku. Filmaři se proto rozhodli nepoužít klasickou hudbu a místo ní vytvořili rytmus pouze z okolních zvuků, jako bylo vrzání větrného mlýna, bzučení mouchy, kapání vody a těžké kroky. Morricone jinak hudbu složil k původní verzi scénáře a Leone pak část filmu režíroval tak, aby odpovídal již hotovému hudebnímu doprovodu.
Režisér usiloval o záměrně velmi pomalé tempo, aby diváci vnímali reálný tok času. Během natáčení masakru na farmě si však uvědomil, že by takový přístup natáhl western na pět hodin, a rozhodl se již natočený materiál zkrátit. Ve střižně proto skončila scéna bezprostředně po úvodní přestřelce, ve které šerif a jeho pomocníci zbijí Harmoniku. Sekvence původně vysvětlovala, kde postava Charlese Bronsona přišla k jizvě na tváři. Extrémní stopáž každopádně dráždila promítače v pařížském kině, kde se western hrál bez přestávky osmačtyřicet měsíců. Když sál navštívil sám Leone, promítač mu oznámil, že ho zabije, protože musí promítat stále stejný film, který je extrémně pomalý.
Skok z okna
Během natáčení westernu vyskočil herec Al Mulock v plném kostýmu z okna hotelu ve španělském městě Guadix. Pád sice přežil, ale při převozu do nemocnice zemřel na proraženou plíci. Režiséra Sergia Leoneho však tragédie muže, který zřejmě trpěl těžkými depresemi a abstinenčními příznaky, v tu chvíli nezajímala. Přikázal štábu, aby z umírajícího okamžitě sundal kabát, protože ho filmaři nutně potřebovali pro další scény.
Cesta přes oceán a móda dlouhých kabátů
Přestože se děj odehrává na Divokém západě, vznikala velká část scén ve Španělsku a interiéry v římském studiu Cinecittà. Šlo však o první spaghetti western, u kterého tvůrci vyrazili natáčet i přímo do Spojených států, konkrétně do Monument Valley v Utahu. Přejezdy mezi lokacemi přinesly neobvyklé návaznosti, protože cesta kočárem Claudie Cardinalové a Paola Stoppy začíná záběry ze Španělska a končí na americké půdě v Utahu. Červenou hlínu z Monument Valley navíc filmaři nechali dovézt do Itálie, aby ji použili jako zvířený prach v interiéru hospody.
Specifická výprava ovlivnila evropskou módu. Dlouhé plátěné kabáty, které pistolníci nosili na plátně, se staly v době premiéry natolik žádaným zbožím, že pařížský obchodní dům Au Printemps musel ke svým eskalátorům umístit varovné cedule. Ty zákazníkům připomínaly, aby si dali pozor a nenechali si okraj svého kabátu zachytit do mechanismu pohyblivých schodů.
Western Tenkrát na západě odvysílá stanice FILM+ v úterý 27. října od 23:55.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
