Stříbrné plátno ukazuje divákům romantiku Divokého západu, realita na placu v Jugoslávii však v roce 1966 připomínala spíše katastrofický film. Snímek Vinnetou a míšenka Apanači vznikal v bolestech, provázely ho požáry, nucené výměny režisérů a hlavní ženská hvězda, které producenti doslova sebrali hlas.
Utajený vyhazov a statisíce za mlčení
Když se produkce filmu rozjela, na režisérskou židli usedl Paul May. Jeho vize se však fatálně rozcházela s představami producentů, a především s tvrdou realitou jugoslávských exteriérů. Po pouhém týdnu natáčení došlo k nekompromisnímu kroku. Vedení produkce režiséra odvolalo pro údajnou neschopnost, což byl v tehdejším filmovém světě cejch, který mohl ukončit kariéru.
Aby se zabránilo skandálu, dostal May tučné odstupné výměnou za absolutní diskrétnost. Na jeho místo nastoupil Harald Philipp, který musel zachraňovat rozjetý vlak. O této rošádě se v dobovém tisku neobjevila ani řádka a diváci neměli tušení, že sledují dílo, které se rodilo v takových křečích.
Němá Apanači s bavorským přízvukem
Pro tehdy dvaadvacetiletou Uschi Glas šlo o první velkou filmovou roli, která nastartovala její hvězdnou kariéru. Představitelka krásné míšenky Apanači však narazila na nečekaný problém. Její silný bavorský akcent byl pro producenty natolik nepřijatelný, že se rozhodli k radikálnímu řešení. Celou její roli musela předabovat herečka Mariona Hartmannová. Glas tak propůjčila postavě tvář, ale nikoliv hlas.
Herečka na éru mayovek vzpomíná s nostalgií i po desetiletích, kdy většina jejích kolegů již není mezi živými. Udržovala blízký vztah například s Mariem Adorfem, představitelem padoucha Santera z prvního dílu série. „Byli jsme do jisté míry parta těch, co zbyli,“ uvedla Glas loni v září pro německý list Abendzeitung München. Přátelství mezi starou gardou přetrvalo dodnes. „Mario je především neuvěřitelně dobrý člověk a skvělý přítel,“ řekla herečka na adresu svého kolegy, kterého diváci znají jen jako padoucha.
Skutečný požár, který zničil Rocky Town
Filmaři si v šedesátých letech nemohli pomáhat digitálními triky, což se jim v tomto případě vymstilo. Během natáčení explozí v městečku Rocky Town se situace vymkla kontrole. Silný vítr rozfoukal plameny na okolní kulisy a požár zachvátil většinu dekorací.
Hasiči byli proti živlu bezmocní. Ze Saloonu zbylo jen několik ohořelých trámů a škody se vyšplhaly na desítky tisíc marek. Městečko muselo být postaveno znovu, což citelně prodražilo už tak napjatý rozpočet. Celkové náklady na film se nakonec pohybovaly okolo čtyř milionů marek, což byla na tu dobu astronomická suma srovnatelná s rozpočtem nejslavnějšího filmu Vinnetou.
Lex Barker jako náhradník a recyklace kostýmů
Legendární Old Shatterhand se ve filmu původně vůbec neměl objevit. Producent Horst Wendlandt plánoval nasadit postavu Old Firehanda, ale nenašel pro ni vhodného představitele. Scénář se proto narychlo přepisoval na míru Lexi Barkerovi. Pro něj to bylo štěstí v neštěstí, bez této změny by se v roce 1966 v žádné mayovce neobjevil.
Zajímavostí je, že i v tak drahém filmu se šetřilo, kde se dalo. Pozorný divák si všimne, že kostýmy putovaly z filmu do filmu. Apanači dostane od Vinnetoua šaty, které dříve nosila Ribanna. Stejnou loveckou košili, kterou má jeden z banditů, diváci viděli už v Pokladu na Stříbrném jezeře a pouzdro s nožem po Nšo-či zdědil indián Vohkadeh.
Dravec na tyči a triky ve studiu
Dramatická scéna útoku orla na malého Happyho patří k napínavým momentům filmu, filmaři si však museli vypomoci primitivním trikem. Žádný vycvičený dravec by totiž nebyl schopen akci provést bezpečně a přesně podle scénáře. Orel byl proto pevně přivázán k dlouhé tyči a štáb ho naváděl těsně k chlapci tak, aby záběr působil věrohodně.
Záběry, kde orel krouží nad skalami, vznikly dodatečně v trikovém studiu. Přesto se na plátně objevil i skutečný profesionál ze zvířecí říše. Byl jím dvaatřicetiletý orel skalní jménem Peter, který měl za sebou bohaté zkušenosti z jiných dobrodružných snímků. Kombinace loutky na tyči, studiových triků a živého dravce nakonec vytvořila dokonalou iluzi.
Hádka s komparzem? Ne, vyhodili starostu
Při náboru komparzistů, kteří měli ztvárnit indiány, došlo k úsměvnému, ale trapnému incidentu. Obyvatele Omiše vybíral přímo asistent režie Slavko Andres. Když dorazili na místo natáčení, maskéři se pustili do práce. Jeden z mužů však líčení tvrdohlavě odmítal, což vyústilo v ostrou hádku s asistentem režie, který nestrpěl žádnou neposlušnost.
Situaci musel uklidnit až vedoucí produkce Stipe Gurdulić. Vysvětlil rozčilenému asistentovi, že muž, na kterého křičí, není placený komparzista. Jednalo se o váženého starostu města Omiše, který se přišel osobně podívat na slavnostní první klapku. Trapas se nakonec podařilo urovnat, ale historka o vyhazovu starosty se stala legendární.
Brutalita musela pryč, rozhodly peníze
Původní verze filmu narazila u schvalovacích komisí. Snímek byl zpřístupněn mládeži až od dvanácti let, což producentům z finančního hlediska nevyhovovalo, potřebovali do kin dostat i mladší děti. Okamžitě po premiéře proto nastoupila střihačka Jutta Hering s úkolem odstranit násilí.
Výsledkem byl radikální zásah do díla. Z filmu zmizelo celých devět minut záběrů, především těch brutálnějších. Tato okleštěná verze, která má pouhých 81 minut, následně získala povolení pro děti od šesti let a společnost Constantin ji distribuovala do kin. Paradoxem zůstává, že ačkoliv v kinech běžela cenzurovaná verze, televize později často vysílaly původní, delší a drsnější variantu.
Snímek Vinnetou a míšenka Apanači uvede ČT2 v pondělí ve 20:00.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
