V úterý večer se na televizní obrazovky vrací jeden z nejpůsobivějších snímků devadesátých let. Zelená míle režiséra Franka Darabonta totiž zaručeně rozpláče i ty největší tvrďáky. Přestože Stephen King označil tento snímek za nejvěrohodnější adaptaci svého díla, filmaři se dopustili řady historických přešlapů a museli využít triky, aby z Michaela Clarka Duncana udělali skutečného obra. Cesta k legendárnímu filmu byla dlážděna lží o věku herce i zásahem Bruce Willise.
Kdo měl hrát obra
Příběh dozorce Paula Edgecomba a odsouzence Johna Coffeyho diváky fascinuje svou lidskostí i mystikou. Málokdo však tuší, že obsazení ikonické role něžného obra bylo dlouho nejisté. Tvůrci původně zvažovali basketbalovou legendu Shaquilla O’Neala, ten však roli odmítl. Do hry vstoupil až Bruce Willis. Ten si všiml talentu Michaela Clarka Duncana během natáčení filmu Armageddon a osobně zavolal režiséru Darabontovi s tím, že našel dokonalého Johna Coffeyho. Duncan se role zhostil fenomenálně, ačkoliv filmaři museli sáhnout po optických klamech.
Ve skutečnosti totiž Duncan měřil 196 centimetrů, což bylo jen o pár centimetrů více než jeho herečtí kolegové David Morse či James Cromwell. Aby v záběrech působil jako skutečné monstrum, vyrobili mu rekvizitáři speciální menší postel a během natáčení musel chodit po různých krabicích a stupíncích, aby nad ostatními vyčníval. Sám Tom Hanks, představitel hlavní role, přistoupil k natáčení s naprostou odevzdaností a odmítl v té době jakkoliv cvičit.
Hanks a jeho boj s váhou a vírou
Tom Hanks musel pro roli bachaře Edgecomba nabrat tuk a vypadat poněkud zanedbaně. Později přiznal, že mu to nedělalo problém. „Byl jsem úplně lhostejný ke svému fyzickému vzhledu, vůbec jsem necvičil a snažil se zůstat tlustý, jak nejvíc to šlo,“ uvedl Hanks s odstupem času. Paradoxem je, že ihned po skončení natáčení musel drasticky zhubnout kvůli roli ve filmu Trosečník. Původně měl Hanks hrát i svou starou verzi v úvodu a závěru filmu, ale maskérům se nedařilo jej věrohodně postaršit. Roli proto převzal osmdesátiletý Dabbs Greer, pro kterého se Zelená míle stala posledním filmem kariéry.
Film se dotýká nadpřirozena a zázračného uzdravování. Sám Hanks se k těmto tématům vyjádřil velmi pragmaticky, přesto s respektem. „Víra v šamany do mého světa nepatří, ale věřím, že existují tajemné věci mezi nebem a zemí. Můj otec umíral na strašlivé ledvinové potíže a ujal se ho jeden čínský léčitel. Naordinoval mu horké zábaly a dal mu nějakou čajovou směs a otec se zotavil a žil ještě další tři roky. Viděl jsem to, jsem ale příliš pragmatický, než abych tomu skutečně propadl,“ řekl herec v jednom z rozhovorů.
Patnáct myší a lži pro dobro filmu
Jednou z nejvýraznějších postav snímku je myšák pan Jingles. Pokud jste si mysleli, že šlo o jednoho mimořádně nadaného hlodavce, jste na omylu. Filmaři využili celkem patnáct vycvičených myší, přičemž každá z nich uměla jiný trik a střídaly se podle potřeby scény. Americká humánní asociace na natáčení dohlížela tak přísně, že i ve scénách, kde to vypadá nebezpečně, byly použity animace nebo makety. Aby myš běžela přesně tam, kam má, umísťovali členové štábu na cílová místa červené misky s jídlem.
Méně úsměvná je historka herce Douga Hutchisona, který ztvárnil slizkého a nenáviděného dozorce Percyho Wetmora. Postavě v knize mělo být jednadvacet let. Hutchisonovi však v době natáčení táhlo na čtyřicet. Režisérovi proto o svém věku lhal a tvrdil, že je o dekádu mladší. Jeho dětsky vypadající tvář mu tuto lest dovolila dotáhnout do konce. Dokonalým detailem se staly jeho vrzající boty. Nešlo o záměr zvukových mistrů. Hercovy boty vrzaly skutečně a režisér Darabont rozhodl, že tento zvuk k otravnému charakteru Percyho sedí tak dokonale, že ho ve filmu nechá.
Akné na přání a čokoládový útok na alergika
Herec Sam Rockwell se role šíleného vězně Divokého Billa zhostil s fanatickým odhodláním. Aby jeho postava působila co nejodpudivěji, neváhal zajít do extrémů, které maskéry překvapily. Pro scénu, kde se ve filmu objeví nahý, požádal vizážisty o speciální úpravu. Nechal si na tělo aplikovat umělé akné a uhry, aby vypadal opravdu zanedbaně a grobiánsky. Jeho kolega David Morse, který hrál dozorce Brutala, si s ním však užil své i v jiné scéně. Rockwell na něj měl vyplivnout rozžvýkanou čokoládu, což se mu povedlo až příliš dobře.
Zásah čokoládou byl tak silný, že se hmota dostala Morsovi do očí i do nosu. Problém byl v tom, že David Morse je na čokoládu alergický, takže pro něj natáčení tohoto momentu nebylo vůbec příjemné. Do extrému zašel i komparzista Rodney Barnes, který toužil po roli z úplně jiného důvodu. Chtěl se setkat se svým literárním idolem Stephenem Kingem. Aby získal práci, vplížil se na plac a schoval se do policejního vozu, který přivážel vězně. Režiséra Darabonta jeho drzost a odhodlání ohromily natolik, že mu práci ve filmu skutečně dal.
Kingův děs z křesla a vulgární změna scénáře
Autor knižní předlohy Stephen King se na natáčení přijel podívat osobně a nenechal si ujít příležitost prohlédnout si neblaze proslulé elektrické křeslo. Dokonce se do něj nechal připoutat, aby zjistil, jaké to je. Po chvíli však požádal o okamžité uvolnění, protože se mu ten stísněný pocit a představa smrti vůbec nelíbily. Tom Hanks měl k rekvizitě mnohem odtažitější přístup. Když mu King navrhl, aby si křeslo také vyzkoušel, Hanks to striktně odmítl s tím, že on má blok na starosti a jako dozorce tam nepatří.
Film se musel vypořádat i s jazykovou korektností, která v původní verzi zněla drsněji. V anglickém originále Paul Edgecomb v jedné scéně zakřičí na Percyho drsnou větu. Původně měl Hanks zařvat: „Get the fuck off my block,“ což by v překladu znamenalo velmi vulgární vykázání. Tvůrci se nakonec rozhodli pro jemnější variantu a větu předabovali na mírnější: „Get the hell off my block“. Snímek se však nevyhnul ani ostré kritice. Režisér Spike Lee film napadl kvůli postavě Johna Coffeyho. Vadilo mu, že působí jako takzvaný magický černoch, který ve filmu existuje jen proto, aby svými schopnostmi zlepšil životy bílých postav.
Historické omyly v zájmu dramatu
Ačkoliv je film považován za mistrovské dílo, z historického hlediska obsahuje zásadní trhliny. Děj se odehrává v Louisianě v roce 1935. Původní předloha byla zasazena do roku 1932, ale filmaři potřebovali v příběhu zmínit film Páni v cylindrech s Fredem Astairem, a tak letopočet posunuli. Hlavní problém tkví v samotném způsobu popravy. V Louisianě se v roce 1935 elektrické křeslo nepoužívalo. Popravovalo se oběšením a smrtící proud byl zaveden až v roce 1940. Pro filmové plátno však bylo křeslo vizuálně mnohem působivější.
Další nepřesností jsou uniformy dozorců. V té době v dané věznici žádné oficiální uniformy nenosili, ale pro potřeby filmu bylo nutné vizuálně odlišit autoritu od vězňů. I přes tyto faktické odchylky zůstává Zelená míle silným příběhem o vině, trestu a zázracích. Film můžete sledovat dnes, 30. prosince od 20:00 na Nova Cinema, nebo v repríze 2. ledna 2026 na Nova Action.
Další filmové zajímavosti si můžete přečíst tady.
