Francis Ford Coppola stvořil legendu, která ho málem stála rozum i majetek. Natáčení kultovního snímku Apokalypsa nebylo jen prací, ale skutečným bojem o přežití ve filipínské džungli, který se protáhl na neuvěřitelných šestnáct měsíců. Štáb bojoval s tajfuny, drogami i hvězdnými manýry Marlona Branda, přičemž režisér ani netušil, zda materiál k něčemu bude. Výsledek se přesto zapsal do dějin kinematografie velkým písmem.
Skutečná krev v hotelovém pokoji
Jedna z nejpůsobivějších scén filmu, kdy je kapitán Willard sám ve svém hotelovém pokoji, vznikla naprostou náhodou a bez scénáře. Představitel hlavní role Martin Sheen tehdy bojoval s vážnými problémy s alkoholem a vlastními vnitřními démony. Když se kamery rozjely, byl herec silně opilý a instruoval štáb, aby prostě točil dál, ať se stane cokoliv.
V zápalu emocí a opilosti Sheen udeřil pěstí do zrcadla. Nešlo o rekvizitu z cukrového skla, ale o skutečné zrcadlo, které mu pořezalo ruku. Krev, kterou diváci ve filmu vidí, je pravá. Herec začal vzlykat a v amoku se dokonce pokusil napadnout režiséra Coppolu. Štáb byl z výjevu tak vyděšený, že chtěl natáčení okamžitě přerušit. Sheen však trval na pokračování. Věřil, že pokud scénu dokončí, pomůže mu to čelit jeho vlastním problémům.
Tento moment se stal mementem celého projektu. Hranice mezi herectvím a skutečným zhroucením zmizela. Sheenova oddanost roli hraničila se sebedestrukcí a výsledné záběry patří k tomu nejsilnějšímu, co válečná kinematografie kdy nabídla.
Natáčení naslepo a nekonečné měsíce
Plán byl jasný. Šest týdnů natáčení. Realita však nemohla být odlišnější. Produkce se protáhla na vyčerpávajících šestnáct měsíců v náročných podmínkách Filipín. Co situaci zhoršovalo, byla technologická propast. V zemi tehdy neexistovaly profesionální filmové laboratoře, které by dokázaly zpracovat natočený materiál.
Surové negativy se musely posílat lodí do Spojených států k vyvolání. To znamenalo, že Francis Ford Coppola točil celý film prakticky „naslepo“. Neviděl jediný záběr na filmu, dokud se nevrátil zpět do Kalifornie. Režisér musel spoléhat pouze na svou intuici a doufat, že technika v extrémním vlhku a horku neselhala. Riziko, že se měsíce práce promění v nepoužitelný odpad, bylo obrovské.
Marlon Brando a jeho patnáct minut
Hvězdný Marlon Brando, který měl ztvárnit plukovníka Kurtze, dorazil na plac nepřipravený a s výraznou nadváhou. Přestože je jeho jméno na plakátech uvedeno na prvním místě, ve finální verzi filmu se objeví až po více než dvou hodinách. Jeho celkový čas na plátně činí pouhých patnáct minut.
I na tak malém prostoru však dokázal zanechat nesmazatelnou stopu, často díky naprosté ignoraci scénáře. Slavná věta, kterou vmete Willardovi do tváře: „Jsi jen poslíček, kterého poslali úředníci z potravin, aby vybral účet,“ nebyla ve scénáři. Brando ji na místě zaimprovizoval. Režisér musel s hercem vést dlouhé debaty o postavě, protože Brando nečetl ani předlohu Srdce temnoty od Josepha Conrada.
Inspirace realitou a vyhřezlá střeva
Brutalita války ve filmu není jen výmyslem scenáristů. Scéna v polní jídelně s podplukovníkem Kilgorem, kde se řeší zraněný bojovník Vietcongu, má reálný základ. Vychází z autentického svědectví fotoreportéra Philipa Jonese Griffithse o vojákovi, který bojoval i s vážným zraněním břicha.
Reálný americký voják tehdy pronesl větu, která se v mírné úpravě dostala i do historie. „Každý voják, který dokáže bojovat tři dny s vyhřezlými vnitřnostmi v ešusu, se může kdykoli napít z mé čutory!“. Coppola se nebál ukázat válku v její nejsurovější podobě, bez příkras a falešného hrdinství.
Rok pauzy uprostřed scény, střih a rodina
Chaos na place ovlivnil i samotnou kontinuitu záběrů, kdy mezi setkáním s tygrem a následným útěkem postavy Chefa uběhl ve skutečnosti celý rok. Tvůrčí změny odnesl také Dennis Hopper, jehož natočená smrt byla z filmu nakonec vystřižena a fanoušci ji mohou vidět pouze v neoficiálních pracovních verzích snímku. V tomto produkčním pekle se však našel prostor i pro rodinné momenty, když se v jedné ze scén objevil Martinův syn Charlie Sheen.
Alternativní konce a rituální oběť
Původní scénář Johna Miliuse počítal s úplně jiným vyvrcholením. Kurtz měl v závěru bojovat proti útoku amerických helikoptér a střílet z kulometu s křikem: „Cítím sílu ve svých bedrech!“ Coppola tento konec považoval za absurdní a hledal hlubší, filozofičtější závěr.
Inspiraci našel díky své manželce Eleanor, která byla svědkem rituální oběti zvířete provedené domorodci z kmene Ifugao, kteří ve filmu účinkovali jako komparz. Režisér se rozhodl tento prvek zakomponovat do finále filmu jako symbolický konec Kurtzova šílenství.
Zajímavostí je i osud monumentálních kulis chrámu. Filmaři zvažovali, že je na konci nechají vybombardovat leteckým útokem. Coppola si to rozmyslel, protože chtěl konec směřující k míru, nikoliv k destrukci. Filipínské zákony však vyžadovaly, aby byly kulisy po natáčení odstraněny. Štáb je tedy nakonec stejně vyhodil do povětří a záběry destrukce byly použity v závěrečných titulcích původní verze.
Film skrývá i další symboliku. Podobně jako v Kmotrovi, kde pomeranče věští smrt, i zde Coppola používá vizuální nápovědu. Před každou scénou, kde zemře člen posádky lodi, je v záběru viditelný fialový dým ze světlice. Apokalypsa tak zůstává dílem, kde i po letech diváci nacházejí nové detaily, které v tom chaosu a šílenství dávají dokonalý smysl.
Další filmové a seriálové perličky si můžete přečíst ZDE.
Snímek Apokalypsa můžete zhlédnout na Nova Cinema v sobotu 17. ledna od 22:30.
