Film Báječná léta pod psa podle románu Michala Viewegha vypráví s nadhledem i hořkostí o dospívání během normalizace. Zasazený do šedých kulis socialismu, ale s živými postavami a nostalgií za mládím, je dodnes považovaný za jeden z nejvýraznějších snímků o české realitě 70. a 80. let.
Příběh sleduje citlivého chlapce Kvida a jeho excentrického otce, který se ve snaze zachovat si důstojnost pomalu hroutí pod tíhou režimu. Rodina se snaží udržet pohromadě, přesouvá se z Prahy na venkov, potýká se s tlakem státní moci a zároveň s vlastními vztahy. Komedie i drama zároveň, které díky kombinaci silných hereckých výkonů a kulis výstižně zachycuje absurdity i intimní momenty života v nesvobodné zemi.
Když humor nestačil a vrátnice byla z JAWY
Michal Viewegh byl s filmovou adaptací nakonec spokojený, přestože přiznal, že si jako autor uměl leccos představit jinak. Psaní scénáře provázela řada peripetií. První verze vznikly pod rukama Petra Zelenky, a dokonce i Josefa Abrháma. Finální podoba je dílem Jana Nováka, kterého Viewegh osobně znal a respektoval. „Bál jsem se, že z filmu bude nutně humorný paskvil. Ale nakonec jsem spokojený,“ řekl Viewegh.
Režisér Petr Nikolaev měl s obsazením hlavního dětského hrdiny jasno až na poslední chvíli. Hledal malého fotogenického tlouštíka s dospělými větami, a představitel Kvida Jan Zahálka málem při konkurzu proklouzl. Nakonec ale přesvědčil a za svůj honorář si pořídil nový počítač. To rozhodlo i o jeho budoucnosti. Zahálka totiž vystudoval a věnuje se IT.
Zajímavostí je, že místo slavné sklárny Kavalier se scéna u vrátnice točila u firmy JAWA v Brodcích u Týnce nad Sázavou. Ta vrátnice už dnes neexistuje.
Ztráty, výběry a hudba doby
Natáčení filmu poznamenala osobní tragédie. Ondřeji Vetchému, představiteli Kvidova otce, zemřel krátce před začátkem jeho vlastní otec. Přesto se rozhodl do projektu vstoupit a svůj výkon zvládl s obdivuhodnou silou.
K výběru herců se vážou i další zajímavosti: na konkurzy dorazili i taková jména jako Bolek Polívka, Josef Abrhám, Jan Hartl, Ivana Chýlková nebo Simona Postlerová.
Autenticitu doby pomáhá dotvářet také hudba. Zazní zde mimo jiné píseň „Mám rozprávkový dom“ od Karla Gotta, která přesně ladí s melancholicko-nostalgickým laděním příběhu.
Místa
Rodina ve filmu míří do Sázavy, ale skutečná silnice, kde se scéna točila, vede z Jílového u Prahy směrem do Luk pod Medníkem. Výhledy pak patří Jílovému, nikoli Sázavě. Vila, kde bydlí Šperkovi, je v Týnci nad Sázavou a pochází z roku 1928.
Kvido se ve filmu narodí v pražském Divadle v Dlouhé, jehož interiéry byly v roce 2008 zničeny povodní. Ve scéně si navíc malou roli diváka střihl Jan Vondráček. V televizi během filmu běží ukázky z Kladiva na čarodějnice nebo Spalovače mrtvol. Oba filmy patřily mezi takzvané trezorové.
Michal Viewegh zmínil, že z předlohy vypadla scéna s přejmenováním fenky na Něhu, stěhování babičky kvůli vzduchu i smrt prarodičů. Přesto film zachovává ducha románu.
Další filmové zajímavosti najdete tady.
Film Báječná léta pod psa můžete zhlédnout na ČT1 1. ledna od 22:15.
