Komedie Cesta do Ameriky se neodmyslitelně zapsala do historie kinematografie konce 80. let. Hlavní hvězda Eddie Murphy v ní ztvárňuje zhýčkaného afrického prince hledajícího skutečnou lásku daleko za oceánem. Snímek přinesl spoustu komických situací a položil základy pro naprosto specifický styl vrstvení masek jednoho herce.
Fiktivní africký stát a hledání nevěsty
Příběh představil divákům vymyšlené africké království Zamunda a jeho následníka trůnu Akeema. Ten vyrazil do New Yorku společně s věrným přítelem v podání Arsenia Halla pro budoucí manželku. Děj se točí kolem restaurace rodiny McDowellových, která nápadně připomíná slavný řetězec s rychlým občerstvením. Herec John Amos si majitele podniku nezahrál náhodou, v 70. letech totiž v opravdové kanadské pobočce známého burgerového gigantu skutečně pracoval.
Vedení studia dalo tvůrcům ohledně hereckého obsazení velmi striktní nařízení a vyžadovalo angažování bělošského komika. Volba padla na Louieho Andersona pro roli řadového zaměstnance Maurice. Oba hlavní protagonisté totiž patřili k velkým obdivovatelům jeho dřívějších komediálních výstupů. Ve filmu se objevila také dvojice bratrů z dřívějšího úspěšného hitu Záměna a drobnou roličku zákazníka v holičství získal tehdy zcela neznámý a začínající Cuba Gooding mladší.
Mistrovské masky a zkouška v terénu
Tvůrci si poprvé naplno vyzkoušeli techniku obsazení jednoho herce do vícero různých rolí. Eddie Murphy se nechal inspirovat staršími filmovými díly a pod rukama maskérů trávil i 4 hodiny denně. Vytvoření postavy starého židovského muže jménem Saul dostal na starost zkušený maskér Rick Baker a jako reálnou předlohu použil tvář svého vlastního tchána. Většina osazenstva proslulého filmového holičství se tak skládala právě z namaskovaného Murphyho a jeho kolegy Halla.
Hotovou masku starého pána se hlavní představitel rozhodl okamžitě otestovat přímo v každodenní praxi. Vypůjčil si na pozemcích studia Paramount malý golfový vozík a vyrazil na projížďku mezi jednotlivými odděleními. Během cesty zastavoval, vystupoval a zcela běžným civilním hlasem se lidem představoval vlastním jménem. Naprosto nikdo z přítomných pracovníků mu jeho pravou identitu neuvěřil a dokonalé maskování tak prošlo první velkou zatěžkávací zkouškou na jedničku.
Napětí na place a zvláštní manýry
Vztahy mezi režisérem Johnem Landisem a hlavní hvězdou velmi rychle dosáhly bodu mrazu. Spory pramenily z dřívějšího tragického úmrtí při natáčení Zóny soumraku a následných soudních tahanic. Běžné hádky na place postupně vyústily až ve fyzickou potyčku a následné držení pod krkem. Následující dny spolu obě znesvářené strany komunikovaly výhradně přes prostředníky a k úplnému zakopání válečné sekery a smíření došlo až po mnoha dalších letech při jiném projektu.
Zajištění komfortu pro hlavní hvězdu stálo celou filmovou produkci opravdu nemalé finanční prostředky. Ústřední herec si vyžádal osobního trenéra s týdenním platem 1500 dolarů a nepřetržitou službu osobního řidiče doplněnou o soukromého komorníka. Nezapomněl přitom ani na svou rodinu a prosadil svého vlastního bratra na pozici filmového náhradníka za 1000 dolarů týdně. Celý snímek se nakonec podařilo úspěšně dokončit s poměrně střídmým rozpočtem 30 milionů dolarů.
Staré proroctví a potíže s tancem
Studio muselo přistoupit k velmi neobvyklému řešení během natáčení slavnostního večírku u rodiny McDowellových. Záběry vznikaly v Los Angeles a herec tam odmítl v daném termínu přicestovat. Zhlédl totiž dokument s dávným proroctvím Nostradama o blížícím se ničivém zemětřesení v Kalifornii. Režisér zapeklitou situaci vyřešil natočením potřebných detailů obličeje v bezpečném předstihu a celý zbytek večírku pak dokončil zcela bez přítomnosti hlavní nedůvěřivé hvězdy.
Náročné chvíle plné stresu zažívala choreografka Paula Abdul při přípravě afrického tanečního vystoupení. Hudební skladatel v té době ještě nedodal hotovou hudbu a tanečníci se museli hýbat pouze do rytmu osamoceného bubnu. Účinkující navíc na velmi hladkém povrchu neustále klouzali a padali. Štáb vyřešil problém vydatným postříkáním celé podlahy silným lepidlem. Natočení této jediné taneční scény nakonec zabralo filmařům neuvěřitelných 24 hodin čistého času.
Komedii Cesta do Ameriky sledujte na Prima MAX v sobotu 18. července od 20:00.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
